Kam se vydat na severu Moravy? Krnov je moje rodné město. Najdete ho v Moravskoslezském kraji na hranicích s Polskem v podhůří Jeseníků. Vtipné je, že když jsem byla dospívající a mamka mě chtěla někam vytáhnout, tak se mi hrozně nechtělo. Teď se snažím vytáhnout naše děti, a co myslíte? Taky se jim nechce. Ale šli jsme a já jsem teprve teď v téměř polovině svého života poprvé prošla cestičky, které mám celý život pod nosem. Na téhle túře se vám budou hodit i plavky.
Přímo z Krnova se můžete vydat na delší túru, která nevypadala nijak divoce, ale nakonec to bylo celkem 17 km.
Z Krnova se vydáte na 28 metrů vysokou rozhlednu Cvilín, která má aktuálně v červnu až září otevřeno denně od 10 do 18 hodin. Dospělí za sympatickou cenu 50 Kč a ostatní, kteří ještě nebo už nejsou dospělí za ještě sympatičtějších 20 Kč.
V srdci rozhledny u pokladny si můžete koupit pohledy, pamětní minci (65 Kč), dřevěné známky, plíšky na hole, ale také nealko nápoje (20 Kč).
Poté si prohlédnete nedaleký kostel a pak kolem slunečních hodin po zelené vyrazíte na teď už bohužel zříceninu hradu Šelenburk. Hrad ze 13. století je stále opředený legendami, jedna sympatická je, že tam stále leží ukrytý poklad. Už je to opravdu zřícenina, i když určitě oceníte torzo věže, na které jde pohodlně vylézt a rozhlédnout se kilometr a půl zpět právě na cvilínskou rozhlednu. V létě je hrad strašidelně zarostlý, takže pozor na kopřivy.
Ze zříceniny pak pokračujete lesem a příjemnou cestou na rozhlednu Strážiště v Úvalně nyní pod jménem rozhledna Franze Kudlicha. Na ukazateli je 4 km, což nám úplně nesedí pak na celkový počet, pokud jsme se u rozhledny otočili a šli zpět směr Krnov a Petrův rybník. Snad se nám tuto kilometrovou záhadu podaří na konci vyřešit.
Takže po zřejmě 4 km dorazíte po závěrečném stoupáku poté, co cestou minete 2 rybníky, na rozhlednu Hanse Kudlicha zrekonstruovanou v roce 2000, s dobrovolným vstupným. Hned u rozhledny je sympatická restaurace, kde se můžete osvěžit pivkem, nealkem, nanuky nebo třeba řízkem. A to nejlepší, co by kamenem dohodil, je od rozhledny i místní koupaliště, malé, ale velmi sympatické.
Cestou zpět jsme šli jinudy, dle mapy jsme udělali kolečko a asi tady se odtajňuje záhada nabraných kilometrů. Pozor na závěrečný sešup z cvilínského kopce směrem k Petrovu rybníku, je to fakt hodně prudké a nejen, že jsem po letech opravdu cítila, že mám kolena, ale taky palce na nohou. Doporučuji seběhnout v serpentinách a nemít nové boty a pak i fialové palce, ne že by nevypadaly šik, ale lak na nehty je určitě ozdobí lépe.
Po sešupu se vynoříte u semaforu, kde je parking sdílených kol. To je fajn možnost, pokud se nevyřídíte během z kopce, půjčit si kola a na rybník dojet. My šli pěšky. U rybníka stojí velmi sympatická budka, která je třešničkou na dortu celé túry. Otevírá se v 14.30, a pokud vyrazíte v 9 ráno, tak tam budete přesně načas. Doporučuji pstruha, pivo i bramboráčky.
Po cestě uvidíte:
Zvířátka: srnka, rejsek, kačky, labutě a klíšťátka.
Lesní plody: ostružiny a sem tam jahůdka.
Na Slezské Hartě se v roce 1999 natáčel film Johanka z Arku, a pamatuji si, jak jsem šla na „konkurz“ na komparz téměř jako všichni místní obyvatelé. Tenkrát mě nevybrali, a když jsem pak viděla ty zablácené a zpustošené obličeje, které se ve filmu před kamerou v horku míhaly, byla jsem i ráda. Film je řehole.
Asi nejpopulárnějším místem, odkud si můžete užít Slezskou Hartu je obec Leskovec, jednak pro své velké parkoviště na louce (100 Kč na den), možnost kempování na vyhrazeném místě také na louce, občerstvení, zázemí s toaletami a sprchami a v neposlední řadě s přístavem, odkud vyjíždějí výletní lodě. Respektive loď a loďka. Když jsme vybírali, z které lodě si Hartu užijeme, na fotce děti zaujala Maria, která, jak jsme se při projížďce dověděli, je replikou Colombovy lodě. Pojme maximálně 10 osob plus kapitána a průvodkyni a je fakt malinká.
Druhá výletní loď Harta je klasická dvoupatrová moderního krabicového vzhledu pro 45 osob. Lístky si kupte na stránkách online, jednak je tam sleva a druhak se podle obsazenosti platby plánují a vyhnete se tomu, co se stalo staršímu páru, který se chtěl projet Marií a trefil se zrovna na naší devítičlennou skupinu, která Marii téměř ze 100% zaplnila, takže se musel se slzou v oku otočit a pokračovat v prohlídce Harty po svých.
Jízda trvá hodinu a během ní dostanete o Slezské Hartě stručný výklad, jak je hluboká, co můžete najít na jejím dně, podle jakých zvířat se jmenují zdejší ostrovy, jak blízko vody můžete začít stavět nebo kdy si můžete přijít prohlédnout velín přehrady, přijít kouknout na dračí lodě nebo další akce, které se na Hartě v létě konají.
Musím říct, že i když je loďka malá a při nástupu jsme si museli s dětmi přesedat, aby byla hezky vyvážená, to jsme začali nabírat obavu, že to bude houpat, tak jela po nehybné hladině Harty klidným až uspávacím tempem a zážitek to byl velmi relaxační.
V přístavu si můžete půjčit šlapadla i paddle boardy a na relativně velké travnaté pláži s kamenitým přístupem do vody si užít krásný letní den.
Postřehy:
Voda velmi osvěžující, teplejší než na koupališti.
S sebou slunečník a tunu opalovacího krému, na pláži není stín.
Lodě na Hartě mohou jezdit pouze na elektrický pohon, takže žádný smrad ani hluk.
Obec Nová Pláň je další možností, odkud můžete objevovat Slezskou Hartu. Hned po příjezdu do obce uvidíte parkoviště. Platí se 50 Kč na den a zaplatíte na blízkém koupališti. Poté se pěšky vydáte cestičkou za koupalištěm a přes mostek směrem k půjčovně lodí. Nebo nezastavíte hned tady, ale pořád usazení v autě sledujete šipku k půjčovně lodí, kterou uvidíte ještě před parkovištěm. Dojedete až k přístavu, kde je také velké parkoviště, a dokonce zdarma. Tohle je jednoznačně lepší varianta než ta naše, kdy jsme si zaplatili, abychom šli k vodě déle.
Půjčovna lodí je na krásném místě s travnatou pláží a vyhlídkovými pontony, ze kterých se pohodlně do vody dostanete buď ladným skokem, nebo ještě ladněji své tělo ponoříte sestupem po schůdkách.
Je to tu podstatně klidnější než pláž v Leskovci. Stínu je malinko více, je tu i malé občerstvení a na parkovišti najdete i fajn toalety.
K půjčení je toho na výběr mnoho. Od šlapadel, přes loďky až po paddleboardy.
Nádherný zatopený bývalý břidličný lom najdete v blízkosti Svobodných Heřmanic.
Autem dorazíte pohodlně až k lomu po panelové cestě na rozlehlé parkoviště. Hned po vystoupení z auta a pár krocích máte obrovský zatopený lom jako na dlani. Ze strany parkoviště rovnou uvidíte molo a pak pár set metrů břehu, kde si pohodlně vyberete místo a rozložíte svou deku. Doporučuji židličky nebo pevnější deku, břeh je spíše kamenitý a prašný, trávy i stínu je tu pomálu.
Přístup do vody je buď už přes zmíněné molo, nebo pak kamenitým dnem. Boty do vody se vám budou hodit. Je to bývalý břidlicový lom a kamínky ve vodě svou ostrostí tomu odpovídají. Takže pokud nechcete vážit každý svůj krůček po dně, boty do vody jsou jistota bezbolestného nášlapu.
Voda je nádherná, čistá až magicky zelená. A opět stejně jako na Hartě příjemně osvěžující. Hned u břehu uvidíte hejna rybek a docela velkých.
Svačinu určitě s sebou, v okolí lomu je i několik ohnišť a bohužel i pár odpadků, ale nic hrozného.
Lom má pohnutou historii. Je velmi populární mezi potápěči a bohužel ne všichni se vynoří bez úhony.
A možná překvapivý tip na konec. Kam si skočit v Krnově na jídlo? Do nádražky. Mají výborné hotovky a Teddy je vždy nadšený z rozpadajícího se měkoučkého masíčka v guláši.
Co si užít ve Vysokých Tatrách? To si můžete přečíst tady.