Malta cestopis – 4 a půl dne v ráji

Maltu nám vybrala Elise (13 let) a protože jsem v nějakém průvodci četla, že jsou letenky i kolem tisícovky, tak mi byla také hned velmi sympatická.

Před cestou jsem procházela asi tři cestopisy, cca týden před odletem (podle mého taťky to mám dělat tak o tři měsíce dříve, a měl pravdu). Průvodce, který mi přišel, co do obsahu a informací nejlepší, najdete na konci článku a v průběhu na něj také odkazuji.

Jeden z průvodců byl z roku 2023 a ceny se za ty dva roky hodně pohnuly – bohužel směrem nahoru.

Maltu najdete pod Sicílií a tvoří ji souostroví Malta, Gozo a Comino. Z Prahy jste na Maltě (letiště Luqa, cca 7,5 km od hlavního města Valletty) asi za 2,5 hodinky. O historky z letu se podělím níže. Příště si musím dávat větší pozor, o čem si před odletem čtu. : )

Čím je Malta velmi atraktivní?

Je blízko. Počasí je přes léto nádherné, horké (kolem 30 stupňů) a neměnné. Denně se budíte do plného slunce, které přetrvává až do jeho západu po dvacáté hodině.

Na Maltě je také neuvěřitelná koncentrace historických památek na malém prostoru, typická, pro nás neobvyklá a velmi fotogenická architektura a ve spojení s tyrkysovým, čistým mořem, které má osvěžující teplotu, je to zkrátka neodolatelná kombinace.

Na Maltě se mluví anglicky a maltsky. Vyčetla jsem, že 60 % obyvatel umí i italsky, protože sledují italskou televizi (něco jako to máme my ze severu Moravy a dříve narození s polštinou), a 20 % údajně i francouzsky. Na ty jsme tedy nenarazili a v pohodě si vystačili s naší základní angličtinou.

V článku najdete:

• Letenky na Maltu
• Ubytování
• Doprava na Maltě
• Jídlo
• Itinerář
• Rozpočet
• Zajímavosti
• Co jsme nestihli
• Maltská inspirace
• Historky z letadla
• Fota, která se do článku nevešla
• Trochu maltské historie

Letenky

Lze sehnat i velmi výhodně. Odlety z Bratislavy nebo Vídně se opravdu v akcích pohybují kolem tisícovky, což, pokud nemáte pevně daný termín, nejste vázáni pracovní dovolenou nebo letním programem dětí, je úplně ideální.

To bohužel v našem případě nevyšlo, takže nás letenky z Prahy stály 25 328 Kč (6 332 Kč/osobu), pouze s příručním zavazadlem, a kupovali jsme je stejně jako ubytování v březnu.

Protože neustále na internetu čtu, jak se právě z příručního zavazadla vzhledem k zpřísňování rozměrů stává spíše kabelka, nechtěli jsme riskovat praktiky sólo cestovatelů, jako např. tlačit několik minut velký batoh do měřící přihrádky nebo oslovovat spolucestující, jestli by nám něco nevzali (přece jen cestujeme čtyři), proto jsme pořídili rozměrově odpovídající krásně barevné batohy, takže naše cesta začala finančně narůstat už před odletem. : ))

Ubytování

Tip na něj jsem našla v jednom průvodci, jenže tam bohužel byla chyba v uvedené ceně v rozpočtu. Nicméně i tak v porovnání s ostatními nabídkami toto ubytování vychází pořád dobře s ohledem na polohu téměř v centru Valletty (hlavní město), čistotu a vybavení.

Prostor byl velkorysý. Krásná budova s rekonstruovanými, nádherně červenými balkónky (gallarija) a s poměrně velkou střešní terasou pro všechny obyvatele, která byla otevřená non-stop.

My jsme ji využili k pozorování východu slunce v 5:55 h, bohužel západ z ní vidět nešel. Přes den je ovšem opravdu horko a všichni jsou rádi, že jsou rádi, a tak jsme na terase někoho jiného z domu potkali jen v podvečer.

Pro 4 jsme měli dvě ložnice, koupelnu se sprchou a wc a prostorný obývák s kuchyňkou. Nechybělo nezbytné vybavení jako lednice s mrazákem, dvouplotýnkový vařič, varná konvice, toustovač, pračka, fén, televize, a dokonce i žehlička s pidi prknem. Samozřejmě na osobu jeden velký a malý ručník.

V kuchyňce jsme našli uvítací sadičku čajů, kávy a cukrů. Pak také solničku, pepřenku, na stole olej a balzamikový ocet, Jar, houbičku a útěrku. V tomto ohledu jsme nepostrádali vůbec nic.

Ve všech pokojích je také k dispozici klimatizace nebo stropní větrák.

POZOR: Na Maltě mají britské zásuvky se třemi dírkami, typu G. Když jsme večer přijeli a neviděli v pokojích žádné adaptéry, vyrazili jsme do rozsvícených maltských ulic hledat mateřský hotel, pod který ubytování spadá a kde v úvodních informacích uváděli, že adaptér můžeme pořídit.

Slečna z recepce bohužel žádný po ruce neměla, ale že prý ho můžeme koupit kdekoli v suvenýrech za 2 eura. Bohužel i ceny adaptérů vzrostly. : )) V suvenýrech jsme ho nakonec pořídili za 7 euro (přiznávám, že ve 21:30 se nám nechtělo hledat, kde pořídíme levnější) a ve finále jsme po 3 dnech jeden adaptér našli šikovně schovaný v našem obývacím pokoji. Určitě ubytování nejdřív důkladně prohledejte, než vyrazíte za koupí adaptéru.

Doprava

Na Maltě se jezdí vlevo a je možné si půjčit auto. Jak jsem četla v průvodcích, není to nejvhodnější volba, protože uličky jsou velmi úzké, potvrzuji, parkování v městečkách se hledá dlouho, to nevím, a jezdí se vlevo, také potvrzuji. Mám pocit, že se i chodí vlevo, protože jsme vždy šli proti velkému proudu lidí. : ))

Co se tedy nabízí místo auta? Autobusy nebo Uber s Boltem (když pominu dražší taxík).

Autobusy jsou na Maltě krásné, zelené, klimatizované, jen trochu vrtošivé. Už před cestou jsem četla, že nejezdí načas, když je plný, tak vás nevezme, během jízdy změní číslo, nebo jede tak nějak jinudy.

Pokud bydlíte ve Vallettě máte výhodu, že odtud autobusy startují do všech směrů a vyjíždíte tedy z bodu nula s prázdným busem.

Lístek stojí 2,5 eura, (2 eura v roce 2023) a koupíte ho u řidiče. Četla jsem, že jedině v hotovosti a ještě musíte mít přesně, ale viděla jsem cestující přikládat mobil, tak je zřejmě možné platit i kartou (pokud se rozhodnete pro tuto variantu, ještě si ověřte).  

Jízdenka platí 2 hodiny od nástupu a můžete libovolně přestupovat. Ani prakticky nejde jet déle. Když jsme jeli z Valletty na sever do Cirkewwy téměř přes celý ostrov, trvalo to 1,5 hodiny.

Další možností je koupit si týdenní kartičku za 25 eur (21 eur v roce 2023), kdy opět jedno pípnutí kartičky opravňuje ke dvou hodinám jízdy.

Nebo si můžete koupit kartičku na 12 jízd za 19 eur. Opět jedna jízda na dvě hoďky a můžete přestupovat.

Obě kartičky jsou nepřenosné. Takže pokud jste 4, musíte každému pořídit svou vlastní kartičku. Děti mají slevu, co jsem vyčetla, tato zlevněná kartička nelze koupit v automatech jako ostatní, ale jen ve stáncích na autobusácích.

Malá rekapitulace:

• U řidiče v hotovosti nebo kartou (je třeba ověřit) jednorázový lístek za 2,5 eura.
• V automatech platba kartou za týdenní kartičku 25 eur nebo kartičku na 12 jízd za 19 eur.

V automatech je ještě jedna kartička, kterou jsme úplně nezkoumali. Je třeba se zaregistrovat do místní aplikace.

Ve stáncích na autobusových terminálech pořídíte kartičky i v hotovosti, pokud máte ladem eura a potřebujete je utrácet.

My zvolili kartičku na 12 jízd. Jednak jsme nezůstali celý týden a druhak jsme chtěli využívat i Bolt. Výlet jsme vždy vyhledávali na stránkách MHD, kde v záložce Plan your journey zadáte výchozí, cílovou destinaci a den a čas, kdy si přejete vyjet. Zobrazí se přehled autobusů, které tam jedou, jak dlouho a na které zastávce máte vystoupit. Velmi praktické. (viz fota níže)

POZOR: autobusy označené TD vám z kartičky odečtou 2 jízdy.

A ještě jedna zajímavost. Je třeba na řidiče mávnout, pokud chcete jet daným busem a před svou zastávkou zmáčknout stop (červené tlačítko na tyčích v autobuse), když chcete vystoupit. Opravdu, když se zapovídáte a nemávnete, bus nezastaví. To můžu potvrdit. : ))

V autobuse vidíte, jaká je další zastávka, kterým směrem bus jede a zároveň to i hlásí. Dost to usnadňuje orientaci. Osobně jsme sledovali i na navigaci, kde zrovna jsme, abychom nezapomněli zazvonit a vystoupit.

A jak z toho vychází Bolt? (Uber jsme neporovnávali). Na delší vzdálenosti stojí dvojnásobně. Tedy pokud jedete například z Valletty na pláž Golden Bay, za 4 lístky busem zaplatíte 10 eur, za Bolt kolem 20 eur.

Bolt jsme využili pouze 2x. Jednou hned po příletu ve večerních hodinách, kdy jsme ještě žádnou kartičku na bus nekupovali a z letiště nás Bolt stál 10 eur. Je to fajn varianta, pokud jste na Maltě poprvé, nechce se vám po letu hledat zastávku a místo, kde koupit kartičku a rovnou jet na jistotu na ubytování a rozkoukat se postupně.

Podruhé to bylo na Gozu, kdy se nám nechtělo čekat u pláže na bus, protože bylo kolem poledne, velké horko a nikde žádný stín. Cesta do Victorie (hlavní město Goza) byla z Ramla Bay za 10 eur.

Jídlo na Maltě

Typickým maltským jídlem je králík a samozřejmě mořské plody. Také se můžete dočíst, že je na Maltě typické pečivo pastizzi (0,5 eura), šátečky z listového těsta plněné kuřetem, ricottou nebo hráškovým pyré.

Tyto šátečky nám úspěšně zůstávaly utajeny, než jsme zjistili, že okénka a prodejny s nimi bývají otevřené většinou od 8h do 14h nebo dokud se nevyprodají.

Tyto šátečky a další svačinky jako třeba kousky pizzy seženete spolehlivě po celý den i o víkendu ve stáncích na autobusovém nádraží.

Nebo třeba ve stáncích značky Sphinx. Tady jsme je ochutnali i my a z mého původního plánu, že by to mohla být varianta levného jídla, rychle sešlo. Jsou totiž dost mastné a pánská část naší rodiny je bohužel úplně neocenila.

Typickým nápojem je nealkoholické Kinnie, které buď chutná nebo ne. Je to perlivý nápoj z pomerančů a koření a chutí mi připomínal Becherovku s Fernetem dohromady, takže za mě velmi dobré. : )) Místním pivem je Cisc a dáte si ho za krásných 5 eur.

Ceny jídla se také posunuly. Pizzu jsme v restauraci našli nejlevnější od 10 eur (6 eur uvedeno v roce 2023), v centru Valletty mořské plody kolem 20 eur (13 eur uvedeno v roce 2023). Více najdete v rozpočtu na konci článku.

Itinerář na 4 a půl dne

Program jsem měla právě z přečtených průvodců zhruba naplánovaný dopředu. Jenže za prvé jsem měla velké oči, že každý člen rodiny bude s nadšením poznávat horko nehorko, co nejvíce a za druhé jsem měla pocit, že si s námi Malta místy dělá, co chce a ukazuje nám sama to, co chce a kdy chce, jako třeba třetí den. : ))           

Přiletěli jsme ve čtvrtek v 19:20, Boltem se přesunuli na ubytování, vydali se hledat adaptér a taky večeři. Našli jsme pizzerii Old Bakery´s v podstatě náhodně (jen jsme nechtěli jíst přímo v centru) a hned zahájili pobyt pizzou, Kinnie a Ciscem. Ceny a rozpočet najdete na konci článku.

Den 1 – pátek – Valletta

Valletta – Spolukatedrála sv. Jana Křtitele ( St. John´s Co Cathedral)

Na rozkoukání jsme chtěli prozkoumat nejdříve Vallettu. Hned po 9 hodině jsme zašli do Spolukatedrály St John.

Doporučuji přijít takto brzy ráno, je to bez front a také je méně lidí uvnitř, kde je paradoxně hrozné horko, i když je to kostel a co pár metrů na vás foukají větráky. Vsupné 15 eur/dospělý, 12 eur/student (12-17 let). Pozor, katedrála je zavřená v neděli.

V katedrále musíte mít zakrytá ramena, u vstupu jsou připraveni a pokud nemáte, dají vám jednorázový něco jako šátek (jestli zdarma nevím). Hned u vchodu si taky naskenujete do telefonu audio průvodce a můžete se začít kochat a že je opravdu čím.

Hlavní loď je obrovská a nevíte kam se dřív dívat. Jestli na nádherný strop, úžasný prostorný oltář, nebo na podlahu a náhrobní desky zde pohřbených rytířů. Ti pocházeli z bohatých rodin různých koutů světa, a proto po stranách najdete kaple zasvěcené třeba francouzskému, italskému, německému, nebo portugalskému řádu.

V katedrále se nachází i ojedinělý obraz Caravaggia „Stětí hlavy sv. Jana Křtitele“ (1608), ojedinělý, protože je jediný z autorových obrazů podepsaný. K obrazu je i interaktivní expozice, kde vám ukáží kompozici, zajímavosti na obraze, jak je obraz namalován, zkrátka katedrála je minimálně na 2 hodinky.

Na náhrobcích jsou latinské nápisy o jejich obyvatelích, a protože mě zajímalo, co se tam asi píše, nechala jsem si dva z nich přeložit.

Bohu, nejlepšímu, největšímu.

Zde odpočívají ostatky
bratra Dona Didaca Vélez de Guevara,
nákladníka lodi, rytíře, komtura,
který
poté co velel galeje
a zastával různá důstojenství Svatého řádu,
s právem a zásluhami dosáhl
přes stanovené hodnosti
až na důstojenství velkého kancléře.
Rytíř zářící rodem, bohatstvím,
vynikající bystrou a pohotovou myslí.
Zemřel 15. července roku Páně 1734,
ve věku 77 let, 11 měsíců a 13 dní.

Bohu, nejlepšímu, největšímu.

K památce nejzbožnější
bratra Raymunda Albeni Vermel z Malty,
komtura sv. Jana z Prata v Portugalsku,
a Svaté Marie Milostí,
představeného v Pise, komtura Baezy,
muže největší zbožnosti v božích věcech,
proslulého poctivostí a moudrostí,
který,
zaměstnán obtížnými záležitostmi řádu,
vynikal duchem, učeností, stejnou chválou a obecnou přízní,
vykonával úřad generálního advokáta pokladny,
a s rozvahou úřad kancléře řádu,
soudce mravů v Ximeně a Rojas,
za tolik zásluh byl s pochvalou zapsán
mezi kandidáty biskupství,
a povýšen na důstojenství představeného kostela v Pratu,
kde zvlášť vynikl.
Zemřel, oplakáván všemi,
dne 6. měsíce května roku 1814.
Žil 86 let, 2 měsíce a 14 dní.

Katedrálu doporučuji určitě navštívit, je to opravdu nevšední zážitek.

Bazilika Panny Marie Karmelské (Carmelite Church)

Z katedrály jsme pokračovali v podobném duchu a zamířili do nedaleké asi 350 m vzdálené basiliky. Vstup je zdarma, interiér je moc krásný, s obrovskou kupolí.

Katedrála St Paul (St Paul´s Anglican Pro-Cathedral)

Hned za rohem najdete katedrálu St Paul, která svým interiérem oproti předchozím působí velmi stroze. Vstup je takový zajímavý dobrovolně nedobrovolný. V podstatě musíte dobrovolně přispět na udržování katedrály 2 eura na osobu. Studenti a děti zdarma.

Zahrada Lower Barrakka Garden

Z katedrály jsme popošli do zahrady Lower Barrakka Garden, jedné ze tří, které doporučuji navštívit. Jde o krásnou zahradu s lavičkami ve stínu, nádherným výhledem, WC zdarma a stánkem u vchodu, kde se prodávají nápoje, ale i menší jídla jako sendviče nebo saláty.

Zahrada Upper Barrakka Garden

Další zahrada, která stojí za návštěvu. Je větší než předchozí a konají se v ní výstřely z kanónů – každý den ve 12:00 a v 16:00. Došli jsme zde po siestě právě na 16 h. Rány jsou dvě a jsou fakt husté. Ze zahrady je úžasný výhled na Trojměstí, do kterého se dostanete trajektem, to si ale necháváme na příště.

V zahradě byl zrovna nějaký trh, takže velmi živo. Také tady najdete WC zdarma. Ze zahrady se můžete za 1 euro svést výtahem na nábřeží. Je to velmi praktické, jinak je třeba hodně popojít a vše obcházet.

Victoria gate a Watterfront

Nádherná brána, ke které jsme popošli kousek od zahrady. Je to městská brána, která byla postavena Brity v roce 1885 a pojmenována po královně Viktorii. Brána je hlavním vstupem do města z oblasti Velkého přístavu, která byla kdysi nejrušnější částí města.

Viktoriina brána je jedinou dochovanou branou v opevnění Valletty, protože všechny ostatní opevněné brány byly v 19. a 20. století zbořeny.

Odtud jsme pak pokračovali po nábřeží směrem k Watterfront, což je promenáda plná restaurací a u které parkují obrovské výletní lodě. Zpět musíte jít stejně a tady je praktické využít výtah a nechat se vyvést zpět do zahrady Upper Barraka Garden, odkud je to už do centra zase jen kousek.

Den 2 – sobota Golden Bay, Mosta, Mdina

Vstali jsme s Teddym na východ slunce v 5:55 a rovnou natočili další letní francouzské slovíčko na IG, trošku jako vyorané myšky.

Pozorování východu bylo úžasným zážitkem. Na obzoru byly vidět lodě, některé už projížděly přístavem a slunce se postupně vynořovalo za obzorem. Tak nás to nadchlo, že jsme si východ slunce v pondělí zopakovali, tentokrát i s dětmi.

Pláž Golden Bay

Na autobusovém nádraží jsme byli už po sedmé hodině ráno (15 minut pěšky od ubytování, kousek od vstupu do města), koupili jsme si v budce kartičky na 12 jízd a běželi na nástupiště B (jsou zde A, B a C) na bus 44, který odjížděl v 7:15 do zastávky Tuffieha (viz fota ze stránky MHD). Po osmé jsme už vystupovali pár metrů od pláže.

Golden Bay je relativně velká písečná pláž s pozvolným vstupem do krásně průzračné vody. Je tu vše, co potřebujete. Občerstvení, převlíkárna, sprchy a WC zdarma, půjčovna slunečníků a lehátek (asi 17 eur za dvě lehátka a slunečník, oproti 2023 lehátko 6 eur, slunečník 4 eura).

Vrhli jsme se do vody a zůstali kolem dvou hodin. Pláž se po desáté hodině začala postupně plnit, sluníčko pořádně pražit, takže jsme se sbalili a pokračovali opět busem 44 ze stejné zastávky na Rotundu do města Mosta (zastávka Mosta Church cesta 31 min). Ze zastávky je třeba popojít asi 6 minut.

Rotunda Mosta

Vynoří se před vámi a jen zíráte. Je to rotunda s třetí největší kopulí světa, se zázračným příběhem, kdy při bombardování 9.4.1942 za druhé světové války na rotundu dopadla letecká bomba právě ve chvíli, kdy bylo v kostele 300 lidí. Ti se krátce předtím rozprchli do bočních kaplí kostela, bomba proletěla stropem narazila do hlavy Ježíše na nástěnném obraze, odrazila se a dopadla na podlahu. A…nevybuchla. Nikdo tenkrát nebyl zraněn.

Vstupné je 5 eur (2 eura v roce 2023), opět si hned při vstupu naskenujete audio průvodce a v ceně je výstup na vnitřní ochoz rotundy, odkud je neskutečný výhled na kopuli a celý obrovský interiér, dále prohlídka samotného interiéru, kde v jedné z místností najdete repliku bomby, můžete vstoupit i na chór za oltář (to se mi stalo poprvé) a pak se ještě podíváte do blízkých podzemních krytů.

Zkrátka za skvělé vstupné, perfektní zážitek.

Mdina

Přímo od Rotundy, z levé strany, nasednete na bus 186 a dojedete za cca 30 min do městečka Mdina (zastávka Rabat 4).

Hned vstupní brána je klenot a hvězda, která se objevila v seriálu Hra o trůny (na Maltě se také točily filmy Gladiátor, Hrabě Monte Christo, Napoleon nebo World War Z). Mdině se říká tiché město, protože dříve bývala hlavním městem Malty, ale po změně došlo k odchodu lidí a v podstatě života z města.

Městečkem se můžete procházet křížem krážem, každá ulička a zákoutí vás nadchne. Můžete navštívit i katedrálu sv. Pavla vstup 10 eur , tentokrát jsme vynechali. Nicméně i tak jsme v Mdině strávili asi hodinku.

Hned na Mdinu navazuje městečko Rabat. Původně bylo v plánu, ale kvůli velké únavě členů rodiny ho necháváme na příště.

Den 3 – neděle Blue Grotto, Hagar Qim, Mnajdra

Tak tento den si s námi Malta udělala vlastní plán. Původně byl na programu chrám Hagar Qim a jeskyně Blue Grotto a to jen nakouknout.

Hned ráno na nádraží jsme marně čekali na bus 74, na jehož lince obě výše zmíněné destinace leží. Tady jsme právě zažili vrtošivost místní MHD, kdy ke značce busu 74 dorazil bus 73, na který čekali lidé vedle. Bohužel tuto změnu včas nezaregistrovali, a tak bus 73 odjel prázdný. Bus 74, který měl jet v 8:26 se ani po dvaceti minutách neobjevil, až po upozornění místního obyvatele po chvíli bus dorazil, ale k jiné zastávce.

Nejdřív jsme chtěli navštívit chrám (zastávka Hagar cca 34 min). Jenže jsme nedávali pozor a nezmáčkli stop (měli jsme uši nastavené na Hagar, jenže se to čte hadžar : )), naštěstí další zastávkou byla Blue Grotto (zastávka se jmenuje Grotto), takže se nám jen přehodila místa návštěvy a ještěže tak.

Blue Grotto

Původně nebylo v plánu jít na loďku a projet se do jeskyní, ale když Teddy viděl malé loďky uhánějící po moři, vzpomněl si na své dětství ve Španělsku a už kupoval lístky za 10 euro.

Určitě to stojí za vidění. Blue Grotto ve mně původně evokovalo jednu jeskyni, ve skutečnosti jich loďkou projedete minimálně 4 s nádhernou tyrkysovou vodou, výkladem kormidelníka a klenbami skal nad hlavou.

Až z fotek jsem i všimla nápisu „Thanks for your tips“, žádný jsme nedali a nikdo se kupodivu nezlobil. Při nastupování jsme se totiž snažili zachytit veškeré instrukce organizátorů u loděk: „One two three four, how many are you? Four? Go“.

První do první řady, pak tři do druhé, jeden ještě do první, zbylí tři do poslední. „Dejte si vesty.“ No…vestu jsem si dala naopak. Opět z fotky jsem pak viděla, že obrovskou etiketu na zádech nemám jen já, ale i pán sedící vedle mě.

Organizace je skvělá a nástup do loděk odsýpá opravdu rychle. Jízda trvá přibližně 20 minut.

Pak jsme doufali v přesun o zastávku zpět konečně k chrámu, jenže jsme nasedli na bus v opačném směru (to ta levá strana) a pokračovali na další zastávku Panorama a už podruhé v tomto dni, ještě že tak. Je to totiž vyhlídka na útesy, pod kterými se skrývají azurové jeskyně a výhledy jsou jednoduše božské.

Poté už správným směrem, opět busem 74, jsme po zazvonění včas vystoupili na zastávce Hagar a zamířili k chrámům.

Chrámy Hagar Qim a Mnajdra

Dva chrámy starší než pyramidy v Egyptě nebo Stonehenge. Vstup 10 eur/dospělý, 7,50 eur/student. Stáhnete si audio průvodce do telefonu a můžete začít cestu do minulosti. U pokladny najdete suvenýry, WC zdarma a začínáte rovnou v klimatizované místnosti plné popisu stavby chrámů a historie.

Poté pokračujete k samotným chrámům, které jsou před sluncem chráněny plachtami (stříškami). Je to velmi magické místo, a i díky audio průvodci, který klade plno otázek k zamyšlení, se opravdu zamyslíte a jen tiše žasnete nad genialitou a vynalézavostí našich předků.

Nejdříve si prohlédnete chrám Hagar Qim a pak pokračujete chodníčkem směrem k moři k chrámu Mnajdra. Právě z chrámu Mnajdra je ikonická fotka s dekorovaným, tečkovaným vstupem.

Asi uprostřed 500 m dlouhého chodníčku je odbočka k domečku, ve kterém se můžete nasvačit schovaní před sluncem, pokud máte sebou svačinu a je tam i dalekohled, díky kterému si můžete pohlédnout nedaleký ostrůvek Filfla nebo třeba blízkou kotvící loď.

Od chrámu Mnajdra vedou ještě dva další chodníčky, krátké treky, kde můžete pozorovat okolní flóru a faunu. To jsme ale kvůli vedru nechali na příště.

Den 4 – pondělí ostrov Gozo

Tento den jsme si dali druhý východ slunce, tentokrát v 5:56 a i s dětmi. Východ slunce byl úplně jiný než ten sobotní. Byl zahalen oparem a o to napínavější. Netrpělivě jsme čekali, kdy se sluníčko vyklube.

V plánu byl ostrov Gozo. Původně jsme se měli stavit i do vesničky Pepka námořníka na severu ostrova, ale vzhledem k 10eurovému rozdílu vstupného v sezóně a mimo sezónu jsme se rozhodli zajet rovnou na Gozo. Bohužel jsme nepřizpůsobili původně naplánovanou cestu (busem do vesničky a pak trajektem na Gozo), takže jsme to takto dlouze absolvovali busem místo jednodušší cesty trajektem přímo z Valletty na Gozo.

Gozo

Menší ostrov, vzdálený od Malty trajektem z Cirkewwy (sever ostrova) asi 20 minut. Po obvodu má 55 km, můžete ho krásně obejít pěšky, ale určitě ne v létě. Jezdí zde také autobusy a kartička z Malty vám tu platí také.

Na Gozo jedou dva trajekty, jeden ze severu ostrova Malta z Cirkewwy, je to společnost Gozo Channel a převáží i auta. Stojí 6,45 eur a všude se dočtete, že se platí až cestou z Goza.

Druhý trajekt jede přímo z Valletty, společnost Gozo High Speed asi 40 min a stojí 7,50 eur. Opět platíte až zpáteční cestu.

Takhle informovaní jsme byli, ale po příjezdu busem do Cirkewwy nás překvapili naháněči, kterých tam bylo minimálně 10. Překřikovali se „Gozo? Comino? Blue Lagoon?“ a směrovali nás k různým lodím.

Doporučuji nedívat se nalevo napravo a jít rovnou do velké budovy před vámi a ROVNOU na trajekt, čili pořád rovně.

My se bohužel šli zeptat k přepážce a tam nás pán rovnou zkasíroval, že máme za trajekt zaplatit. Když jsme říkali, že se má platit až cesta zpět (to jsme chtěli jet druhým trajektem rovnou do Valletty), byl hodně neústupný. Takže jsme zaplatili a šli to reklamovat k přepážce na Gozu. Tam byli velmi nepříjemní a odpálkovali nás s tím, že nic není zadarmo.

Takže jak píšu, nedívat se nalevo napravo a rovnou nastoupit.

Pláž Ramla Bay

Dostanete se na ni busem 322 (zastávka Ramla Bay) rovnou ze zastávky Mgarr Harbour ( tu uvidíte ihned po vystoupení z trajektu) asi za 20 minut . Pláž s oranžovočerveným pískem má postupný vstup do moře, menší restaurace, sprchy i WC zdarma. Na pláži jsme strávili asi 2 hodinky a přesunuli se do hlavního města Goza Victorie.

Victoria (nebo také Rabat)

Do Victorie jsme dorazili v největším vedru, takže únava byla obrovská. V rychlosti jsme si alespoň prohlédli Cittadellu, krásné hradby, ze kterých je neskutečný výhled. Místy je i nižší opevnění, takže se může až zatočit hlava. Najdete zde i náměstí s katedrálou.

K cestě zpět do Valletty jsme využili rychlého trajektu za 7,50 eur/osobu.

Den 5 – dopoledne úterý – den návratu a Hastings Garden 

Dopoledne jsme zašli do zahrady Hastings Garden, kterou najdete hned za vstupem do města – za hradbami, po schodech vlevo.

V této zahradě uvidíte pomník Václava Havla – včetně jeho podpisu se srdíčkem. Ze zahrady jsou krásné výhledy a můžete tady v klidu spočnout na lavičce ve stínu. Je tady méně lidí než v předchozích dvou zahradách.

Rozpočet

Je pouze orientační, letenky lze získat o hodně levněji a někomu ke spokojenosti stačí jen lahvinka vína na den.

Letenky: 25 328 Kč

Ubytování: 19 542 Kč

Doprava: 2 400 Kč (bus 76 eur, Bolt 20 eur)

Jídlo: 2 613 Kč (104,54 eur)

Restaurace: 9 363 Kč (374,5 eur) (2x pizzerie, 1x Burger King, 1x Porticello, 1x Food Court indické)

Vstupy: 3 825 Kč (153 eur)

Pojištění: 836 Kč

Celkem pro 4 osoby 63 907 Kč tj. 15 977 Kč/osobu na 5 nocí.

(Kurz 1 EUR = 25 Kč)

Příklady jednotlivých cen:

V restauraci:

Pizza od 11 eur

Madras chicken s rýží 13,5 eur

Tikka Masala chicken s rýží 13,5 eur

Pivo 5 eur

Citronový fresh džus 4 eura

Kinnie, Cola 2,5 eur

Láhev vína 30 eur

Láhev neperlivé vody 4,6 eur

Talíř mořské plody 25 eur

Tatarák z rybek pro 2 osoby 25 eur

Talíř grilované mořské plody pro 2 osoby 65 eur

Jablečný džus 3 eura

Pastizzi (plněné šátečky z listového těsta) 0,50 eur

V obchodě:

Lahev vína 4,36 eur

Máslo 4,99 eur

Chlebík 0,47 eur

Milka mini cookies 2,99 eur

Barilla těstoviny 1,35 eur

Tuňák konzerva (3x) 9,29 eur

Chorizo salám 1,95 eur

Opalovací krém Nivea 17 eur

Zajímavosti

Typické barevné maltské balkonky (gallarija) jsou díky různým způsobům, jak se otevírají okýnka, dokonale přirozeným ventilačním systémem. Také zvětšují prostor místnosti a přivádí více světla. Zároveň jsou skvělým místem pro nenápadné pozorování ruchu ulice, aniž bychom byli viděni.

Domy jsou díky nim neskutečně fotogenické a máte tak neustálou potřebu je fotit.

Ulice ve Vallettě jsou nejen velmi úzké, ale také vedou nahoru a dolů. První dva dny jsme vesele chodili v žabkách, ale pak asi horkem a kopcovitým terénem jsme měli natolik bolavé mezi prsty, že jsme museli všichni přejít na tenisky. : ))

Ve Valletě jsou dvě hlavní velké ulice Republic street a Merchants street. Uličky jsou rovnoběžné a velmi rychle se v nich zorientujete, viz plánek Valletty.

Mimo sezónu je vše levnější. Jízda busem, některé vstupy, letenky a počasí stále drží. Takže je to opravdu ke zvážení.

Naše zkušenost s busy. Fakt jsme se hecli a ráno vyráželi poměrně brzy, kolem osmé hodiny už jsme byli na značkách na autobusáku. Vždy byl při startu autobus poloprázdný. Jen jednou se nám stalo, že vynechal takto z rána jeden spoj. Překvapení to nebylo jen pro nás, ale i pro místňáky, kdy se jeden z nich šel zeptat místního personálu (navádějí busy podobně jako se to dělá na letišti).

Po půl hodině nám právě tento pán přišel říct, že náš bus nakonec jede, ale z jiného nástupiště. Tohle mimochodem doporučuji sledovat. Občas řidič zaparkuje opravdu na jiném nástupišti.

Celkově doporučuji plánovat si v jeden den výlety, které míří stejným směrem.

Valletta je místem mnoha festivalů a koncertů. V časopise v letadle jsem se dočetla, že jsme se jen o pár dní minuli například s Zuccherem, který je na Maltě častým hostem, nebo třeba s Robbie Williamsem, který vystoupí na Maltě v září.

V jednom z průvodců bylo doporučení vyhnout se cestě na Gozo v pátek odpoledne a zpět v neděli k večeru. Cestuje v tuto dobu hodně místních. Proto zde píšu i dny, kdy jsme výlety absolvovali. Jen jednou byl autobus plný a to cestou z Mdiny do Valletty kolem 15 hodiny. Pokud jsme nastupovali na konečné, místo k sezení jsme měli vždy.

Co jsme nestihli

Velmi mnoho. : )) Jen ve Vallettě je toho k návštěvě strašně moc od paláců až po pevnosti.

Na příště máme v plánu Rabat, Trojměstí, Popeye village (určitě mimo sezónu, vstup v sezóně 24 euro, mimo sezónu 14 eur), Aquarium a minimálně ještě rybářský Marsaxlokks, Gozo a Comino.

Ochutnat králíka, více svačinek podobných pastizzi, dát si místní těstoviny a užít si nějaký koncert.

Malta je boží a věřím, že se ještě uvidíme.

Trošku maltské inspirace

Historky z letadla

Před cestou jsem narazila na článek o „letadlové etiketě“, čili jak se během cesty v letadle chovat. Bylo tam pár bodů jako nesundávat si boty, přece jen je to malý prostor, kde se i malá vůně velmi rychle rozšíří, nesklapovat sedadlo (pouze u dlouhých nočních letů a s předchozím ujištěním , že to sedícímu za vámi nevadí), pravidla používání opěrek na ruce, kdy prostřední sedící by měl mít k dispozici opěrky na obě ruce, ten u okýnka na levou ruku a ten v uličce na pravou. Malé děti by měly mít alespoň ponožky, pokud si dávají nožky na sedadlo…

Tak si to přečtu a říkám si, že to zní fakt dobře, kdyby to všichni věděli a respektovali. : )

A jak to tak bývá, o čem přemýšlíme, to se nám stane. Takže cestou na Maltu jsem měla za sebou slečnu se zutými botami, opřenou koleny o mé sedadlo a kam jsem dohlédla, viděla jsem vyzutou obuv.

Cestou zpět za mnou seděl malinký chlapeček, velmi naštvaný, který kopal nejen do sedadla, ale i do své maminky, která byla dost zoufalá, protože měla na starosti ještě o něco většího syna, naštěstí klidnějšího a zabaveného pohádkou, o které vědělo celé letadlo (po upozornění letušky později ztlumili) a bohužel i svého muže, který ji vůbec, ale vůbec nijak nepomohl.

Takže poučení, příště si před letem raději přečtu něco o meditacích. : ))

Fota, která se do článku nevešla

Trochu maltské historie

Díky své strategické poloze ve Středomoří byla Malta během staletí mnohokrát obsazena – Féničany, Římany, Byzantinci, Araby i Normany.
Od 16. století hrála klíčovou roli v rámci Řádu maltézských rytířů, kteří ostrov opevnili a vybudovali Vallettu. Právě z tohoto období pochází mnoho honosných staveb, které dnes obdivujeme.

V 19. století se Malta dostala pod britskou nadvládu a sehrála důležitou roli během obou světových válek. Za statečnost během druhé světové války dokonce získala celý ostrov Řád britského impéria.

Nezávislost získala Malta v roce 1964, republikou se stala o deset let později a od roku 2004 je členem Evropské unie.

Nejlepší průvodce, ze kterého jsem před cestou čerpala a jsou na něj z článku odkazy.

Máte otázku? Napište mi na silvi@silviepluharova.cz