Obejme vás, skvěle vás pohostí a bude si vás neustále hýčkat. Tolik gelata (zmrzliny) jsem nesnědla za posledních 5 let jako za pobyt v Toskánsku. Co všechno jsme viděli během naší cesty Toskánskem? Co nás překvapilo a proč jsme všechno nestihli? Bylo to napínavé skoro jako francouzské číslovky.
Hned první postřeh po přejezdu hranic do Itálie byl, že tu panuje úplně jiná dynamika. Italské dálnice jsou velmi chaoticky dynamické a je třeba být v neustálém střehu. Vysvětlím na konci.
Do Toskánska jsme se vydali naší malinkou Lancií a myslím, že jsme jí udělali velkou radost. Tolik svých kamarádek ještě v životě neviděla a pokud se nevydáme do Itálie znovu, asi už nikdy neuvidí. Lancie kam se podíváš. Je to prostě úžasné auto.
Cesta trvala 12 h, pobyli jsme 11 dní a celkem ujeli 3 494 km. Průměrná spotřeba 7,2 l/100 km a průměrná rychlost 82 km/h. V autě jsme celkem strávili 42 h a navštívili 11 úžasných míst + jedno omylem.
Kdybych uměla italsky, věděla bych, že budeme ubytování přímo v klášteře. Bylo to totiž v názvu, když jsem vše rezervovala přes Booking. Il Chiostro – italsky klášter, francouzsky le cloître. Byli jsme tedy naším ubytováním překvapení, ale musím říct, že velmi příjemně.
Jestli byste ale čekali, že v klášteře bude klid a ticho, v italském určitě ne. Téměř denně se konaly koncerty začínající ve 21,30 h (o italském časovém posunu dále), takže to v klášteře žilo jako nikde jinde.
Původně jsme počítali s tím, že se domluvíme stejně jako v Portugalsku francouzsky. Italové ale francouzsky neumí a anglicky je to cosi cosi, chcete-li comme ci comme ça, prostě jakž takž.
Snažili jsme se tedy mluvit italsky, protože nám to otevíralo nové obzory a naše byť i jen začátečnické pokusy Italy velmi potěšily. Jsou to velmi vřelí, milí a otevření lidé a musím říct, že jsme se v Toskánsku cítili skvěle.
Před cestou jsem zjišťovala, kam vyrazit na výlety a od kamarádek dostala plno tipů. Klasicky jsem chtěla vidět všechno a myslím, že jsme vzhledem k podmínkám, viděli naše maximum. Víme, že je v Itálii v létě horko, ale že nám upraví naše plány, to nás překvapilo.
Italská siesta je v podstatě celé odpoledne. Oběd si můžete dát ve 12-14,30 h, pak je vše zavřené a nikde ani noha. Kolem 17 h se opět začínají na ulicích objevovat lidé a na večeři si můžete zajít od 19 h. Ten pravý společenský život se odehrává teprve poté asi tak do půlnoci.
Když pak jedete na celodenní výlet, nevyhnutelně se někde pohybujete úplně sami. Výhodou je, že nečekáte, až vám někdo odejde ze záběru. To odpolední vedro je ovšem ubíjející.
Postupně jsme najeli na přijatelný rozvrh. Jeden den dopoledne 9-12 h na pláži, oběd, siesta (vážně jsem spala), večeře. Další den celodenní výlet a padnutí vyčerpáním do postele ve 20 h, a tak dokola.
Kromě vedra nás ještě překvapily i vzdálenosti. Městečko, které na mapě vypadá hned vedle, je ve skutečnosti i hodinu a půl jízdy malými cestičkami. Je to zároveň velmi dobrodružné. Cesty jsou vedrem dost poškozené a neustále sledujete, jestli máte pořád všechny čtyři kola.
V Suveretu jsme našli útočiště v nádherném klášteře. Je to krásné středověké městečko vzdálené asi hodinu cesty na jih od Pisy a na pláž se z něj dostanete autem za 15 minut.
Jestli máte rádi kulturu, bude se vám tam líbit, téměř denně se v městečku konají koncerty nebo jiná kulturní vyžití. Můžete navštívit i zříceninu hradu La rocca (italsky tvrz) a plno dalších krásných budov v historickém centru.
Kousek od centra je vynikající restaurace BOS Fuoco e grano. Připraví vám tam fantastické těstoviny a kilový steak T-bone. Žádný sýr ani omáčky nebudete potřebovat. Chuť samotného jídla je nadpozemská.
Toto středověké městečko uvidíte už z dálky. Leží obklopené hradbami na strmém skalnatém vrchu. Podívali jsem se na Piazza (náměstí) dei Priori s místní radnicí a Piazza Dan Giovanni s Baptisteriem.
Těšili jsme se na upíry, údajně se tady natáčela sága Twilight. Našla jsem ale, že se natáčela v Montepulciano, tak nezbývá než se znovu podívat. Městečko je dost turistické, stejně jako to následující.
Toto městečko dělá fakt velký dojem. Se svými 14 hranatými věžemi (původně jich bylo 17) je přezdívané Toskánským Manhattanem nebo i středověkým Manhattanem.
Bylo inspirací pro prostředí video hry Assassin Creed II. V historickém centru najdete mezi jinými Piazza Duomo a Piazza della Cisterna s úžasně malovaným radničním dvorem.
Kouzelné městečko s nádherným výhledem. Můžete navštívit tvrz Rocca di Scarlino a taky ve městě najdete bránu s nápisem: 27. ledna 1379 se u této brány představil český císař a král Karel IV., přijíždějící ze Sieny do Pisy s celou svou družinou. V pohrdání fiskální arogancí s tvrdostí bez ohledu na periodicitu gesta ho do Scarlina nechtěli pustit dovnitř. Kronika Pisy
Je to překlad z Googlu překladače, tak střední část není moc srozumitelná. Zřejmě nechtěl zaplatit nějakou daň. Dávám tady i italskou verzi pro případ, že to bude číst zdatný italštinář. Budu ráda za dovysvětlení.
Původně rybářská vesnice, dnes rozsáhlé turistické městečko. Před jeho návštěvou jsem četla článek o faux pas, které v Itálii nedělat a jedno z nich bylo neobjednávat si v neděli rybu nebo mořské plody. V neděli se neloví a nebude tak čerstvá. Tak to se nám tady nepovedlo. Ryby i mořské plody jsme si dali, tak snad nebyly z mrazáku.
Úžasný výhled je po vystoupání ke stejnojmenné tvrzi. Pod ní najdete středověké původní městečko plné úzkých uliček.
Do Grosseta jsme dorazili přesně v době siesty a procházeli jsme jím opravdu sami. Bylo hrozné vedro a děti i muž mysleli jen na to, kde najít zmrzlinu. Našli jsme kousek od hradeb snad jedinou otevřenou v neděli odpoledne. Jmenuje se Arlekino a bylo to nejlepší gelato, které jsme v Toskánsku měli.
Na Piazza del Duomo najdete katedrálu San Lorenzo s překrásnou fasádou z růžového mramoru.
V Pise jsme chtěli hlavně vystoupat na Torre pendente (šikmou věž). Vstupenky jsme kupovali online a zahrnovaly i návštěvu katedrály. Na Šikmou věž pouští po 15ti minutách asi kolem 20ti lidí.
Vstupenku kupujete na určitý čas. Před návštěvou je třeba odložit batohy do šatny v blízkosti věže. Vše je přehledně označeno jak na místě, tak na vstupence. Na věži můžete být celkem asi 30 minut. Taky se ze vstupenky dozvíte, že zdoláte 251 schodů.
Je to úžasný zážitek. Připadáte si jako na houpající se lodi. Dostanete se na úplný vršek věže, kde jsou zavěšeny obrovské zvony. Výhled na Náměstí zázraků (Piazza dei Miracoli) je fantastický.
Pokud budete v blízkosti, tak Saturnii určitě nevynechejte. Vyvěrá tady termální pramen a najdete zde lázně vnitřní, ale hlavně venkovní Cascate del Mulino. Jedná se o přírodní termální bazény se sirnou vodou teplou 37 stupňů C. Podle legendy před dávnými časy Saturn, unavený z mužských válek, spustil blesk do země a na místě střetu vytryskla teplá sirná voda. Tato voda pokryla svět a utišila veškerý lidský chaos.
Čekali jsme velký nával lidí, tak jsme dorazili na místo už v 8 h ráno. Ono taky není úplně příjemné koupat se v tak teplé vodě během odpoledních veder. V blízkosti je placené parkoviště, které bylo zaplněné asi z jedné třetiny.
U samotného místa je skvělé zázemí v podobě wc zdarma, placených sprch (1 euro/2 min), šaten, úložných zamykacích skříněk a taky malé restaurace s nápoji a sendviči. O šatnách jsme nevěděli, tak jsme se převlékli rovnou na parkovišti. Je to velmi krásné místo. Strávili jsme tam celkem 2 h a když jsme odjížděli, parkoviště bylo plné asi z poloviny. Vemte si s sebou boty do vody a odložte šperky.
Do Capalbia jsme zajeli díky tomu, že je u něj Tarotová zahrada. Ta otevírá až ve 14,30 h a bylo třeba vyplnit čas. Capalbio ale rozhodně není jen tak nějaké vyplnění času.
Vstoupíte dřevěnou branou z 15.století Porta Senese a v historickém centru obehnaném průchozími hradbami se ztratíte v úzkých uličkách. Uvnitř na vás čeká pevnost Rocca Aldobrandesca nebo třeba Chiesa di San Nicola (kostel).
Tarotová zahrada, kterou vytvořila francouzská sochařka Niki Saint Phalle. Najdete tady 22 soch znázorňující Velkou arkánu věšteckého tarotu. Inspirací byl Gaudího Park Guell v Barceloně. V jedné ze soch Niki i bydlela. V zahradě vás obklopí neskutečná záře barev a světla.
Naše oblíbená pláž. To je docela vtipné. Před cestou jsem si totiž vyhledala nejkrásnější pláže Toskánska, a nakonec jsme zůstali věrní té naší nejbližší a na ostatní se ani nedostali. Byl tam stín ze stromů a krásná průzračná voda s rybičkami.
A proč mají italské dálnice chaotickou dynamiku? Italové jezdí zásadně ve dvou levých pruzích, i když tam jsou pruhy čtyři. Nepoužívají většinou blinkr, když předjíždějí, a naopak blikají, když vůbec nepředjíždějí. Takže pevné nervy s sebou.
Ciao.
Získejte novou inspiraci pro vaše cesty a prohlédněte si další e-booky z cest. : )