Bali – část druhá

Tak jsem zpět s druhou částí věnovanou Bali. V první části jsem zmínila ubytování, dopravu a jídlo, v této části se těšte na výlety, pláže, surfování a na co si dát na Bali pozor 😊

VÝLETY

Absolvovali jsme dva větší celodenní výlety. Byly nabízeny přímo v místě našeho ubytování Riviera House, takže stačilo jen výlet objednat a náš domácí vše zařídil. Na celodenní výlety jsme už vyrazili pohodlně ve velkém autě s klimatizací a řidičem, který nám zároveň dělal průvodce.

Na první výlet jsme vyjeli se zpožděním, protože se řídič před cestou modlil, abychom dojeli dobře. Jak už jsem psala dříve, na Bali je třeba odložit hodinky. Navštívili jsme Batubulan Village, kde jsme shlédli představení v divadle balijského tance Batung dance. Viděla jsem z něj tedy jen fotky, protože Elise měla z herců v maskách takový strach, že jsme celé představení strávily na židličce před divadlem. Ale fotky pěkné.

Další zastávkou byl Tegallalang s fantastickým výhledem na rýžové terasy. Zrovna jsme tam byli v době, kdy byla rýže čerstvě zasazená, takže nebyla vidět. Pak jsme popojeli na ochutnávku kávy a čajů do Bali Pulina, kde jsme poznali zvířátko Luwak (cibetka), které jí kakaové boby, stráví pouze jejich slupku a zbytek vykadí a lidé zrna pak sbírají, suší, loupají, praží a pijí. Jeden šálek za 100 Kč v roce 2013.

Původně tuto kávu sbírali a pili otroci, kteří pracovali na kávových plantážích, protože měli zakázáno sbírat pro sebe kávové boby přímo z plantáže. Nyní je tato káva velmi žádaná a drahá.

Doporučuji před ochutnáním shlédnout dokument BBC, který najdete na youtube pod názvem Our world coffee’s secret – Kopi Luwak, ve kterém je ukázáno, že káva z větší části pochází od cibetek držených v klecích na farmách, kde jsou vytrženy ze svého přirozeného prostředí. Dokument jsem viděla až teď díky psaní článku, ale vy se dopředu můžete rozhodnout, zda ochutnáte nebo s díky odmítnete.

Následující zastávkou byla vyhlídka na vulkán Mount Batur a restaurace Batur Sari. Je to velmi turistické místo a vybavení tomu odpovídá. Obrovská kantýna bufetového stylu. Dali jsme si průměrný oběd, pokochali se vyhlídkou a pokračovali do Tampaksiring navštívit Spring Water Temple – nádherny chrámový komplex.

Náš řidič nám opatřil sarongy na zakrytí nahých částí těla a my se mohli v klidu pokochat krásou chrámu. Bohužel dojem následně při odchodu zkazí turistická ulička mezi stánky se suvenýry a oblečením, kterou musíte projít. To vás duchovno načerpané v chrámu velmi rychle opustí.

Na druhý výlet jsme vyrazili do Bali Bird a Reptile parku. Jak názvy napovídají, jsou to parky s ptáky a plazy. Moc pěkné parky s pestrým programem a možností fotit se s různými zvířaty.

Pokračovali jsme do města Ubud, které je kulturně společenským centrem Bali. Nachází se zde plno restaurací se super zdravým jídlem, studia jógy i galerie. My navštívili obrovské tržiště, kde najdete, na co si vzpomenete. Dětem se všude velmi líbilo, v Ubudu hlavně rybičky okusující nohy jejich tatínka. Zajímavé, tady je máme za rohem na Václaváku, ale takový efekt nadšení v nich nevyvolávají.

PLÁŽE

V naší bezprostřední blízkosti jsme měli k dispozici tři pláže. S dětmi jsme nejraději jezdili na Canggu Beach, kde bylo málo lidí, pár surfařů a skysurfařů. Samozřejmě hned jak jsme se usadili na písek, začala se blížit místní paní, která prodávala náramky, přívěsky nebo sarongy za příznivé ceny. Nakoupili jsme, co jsme mohli a vždy to sebou na pláž nosili, protože když se paní další dny znovu zastavila, už jsme mohli předvést, že jsme už s radostí přispěli a tak si vždy jen přisedla, popovídala o dětech a pak pokračovala v plážovém prodeji.

Další blízkou pláží byla pláž Berawa. Opět málo lidí a zde i malé vlnky. Třetí z pláží Echo Beach je spíše pro surfaře, než pro rodinu s malými dětmi. Velké vlny a plno komerčního posezení. Na plážích bylo po odlivu plno mušliček, takže dětská zábava zaručena. Kromě mušliček je na pláži i plno vyplavených květů, které místní v mističce vyrobené z listů pokládají všude v rámci jejich ceremonií. Najdete jich plno na plážích, na cestách, před domy, za domy, před obchody….

S dětmi jsme hodně využili i blízké koupaliště Taman Segara Madu s několika bazény a tobogány. Přece jen si děti ve svém věku koupaliště užily více než mořské vlny. Je fajn vzít si plavky vcelku, protože v bikinách jsem mezi místními ženami koupajícími se minimálně v tílkách tenkrát působila divně.

SURFOVÁNÍ

Původně jsem po komunikaci se školou surfu měla představu, že budeme surfovat denně, nějak organizovaně. Na místě jsme zjistili, že si je třeba učitele surfu dopředu objednat, zaplatit a že vlastně spíše on určí hodinu lekce podle podmínek oceánu a vln. Trochu mě to rozčarovalo, ale po první lekci jsem byla ráda, že jsme nesurfovali denně. Jednak je to fakt makačka paradoxně na ruce a taky jsme museli jezdit po jednom, aby ten druhý vždy hlídal na pláži děti.

Náš instruktor se jmenoval Soma a byl velmi úspěšným a zkušeným místním surfařem. Nejdříve jsme projeli teorii na pláži, tj.jak na prkně ležet a pádlovat, jak se postavit a jet. Vypadalo to jednoduše. Myslela jsem, že budeme mít šik surfy jako všichni, ale dostali jsme začátečnické prkno velké jako kráva, ale zato stejně stabilní.

Šli jsme na to. Jen dopádlovat rukama na místo, kde se chytá vlna byla neskutečná dřina. Navíc kdykoli cestou přišla vlna, skončila jsem převrácená pod prknem. Vlny tedy nejmenší nebyly, moje představa z filmu, kde začínající surfaři jezdí pidi vlny se nějak nenaplnila.

Po vyčerpávající cestě za vlny, nám instruktor pomohl s načasování, prostě nás potlačil, když viděl vlnu a nám se povedlo několikrát se postavit a popojet. Po první lekci jsem si tenkrát do deníku zapsala:“Necítím ruce, nemůžu se ani vysvléknout“. Nakonec jsme stihli za náš pobyt každý 3 lekce a surfování nás nadchlo.

NA CO DÁT POZOR

Alkohol

Alkohol a skútr nejde dohromady, to každý víme. Na Bali ovšem všechny pohltí uvolněná atmosféra, kde nic nemusíte, nikam nespěcháte, takže vám velmi rychle přijde, že se vám nemůže nic stát. Jen během našeho pobytu na tuto iluzi doplatili dva naši spoludovolenkáři, kteří se na skútru velmi škaredě zranili.

Víza

Od roku 2016 došlo ke změně, takže pokud na Bali pojedete nyní do 30 dní a nechcete pobyt prodlužovat, žádná víza nepotřebujete. My jsme ještě platili po příletu vízum přímo na letišti a to 21 dolarů. Proč to píšu, když už se přece neplatí. Při domlouvání naší dovolené jsme stále používali termín měsíční vízum, takže nám nějak dopředu nedošlo, že máme cestu na 31 dní, ne na 30 dní.

Při odletu jsme si říkali, jeden den sem nebo tam, to bude v pohodě. Tak nebylo. Strávili jsme horké chvilky s místními policisty, kteří nás nekompromisně začali vyslýchat a chvíli to vypadalo, že naším letadlem neodletíme. Nakonec jsme museli doplatit za den navíc 400 Kč na osobu a letadlo jsme stihli. Nyní je ale pokuta několikanásobně vyšší a za ty nervy, zda stihnete svůj let nebo ne to určitě nestojí.

Je Bali vhodná destinace pro rodinu s malými dětmi?

Najdete tam vše, co malé děti potřebují a nic jim chybět nebude. Ale upřímně, atmosféra, podniky, surfování a uvolněnost favorizuje spíše zábavu pro mladé a neklidné. S malými dětmi budete trochu mimo, chodit spát dříve, vstávat dříve, více sbírat mušličky nežli surfovat…… Ale ostrov bohů a démonů vás samozřejmě okouzlí i tak.

Získejte novou inspiraci pro vaše dobrodružství a prohlédněte si další e-booky z cest. : )