Vítejte v Portugalsku

Těšila jsem se a hodně. Jednak proto, že i v době ne ideální pro cestovaní z důvodu covidu-19 se nám podařilo vybrat přístupnou destinaci, podařilo se nám i odletět a také proto, že budu mít nové zážitky, které budu moci s vámi sdílet.

Jak se ale říká, buďte opatrní na svá přání, protože hned první zážitek po přistání, bych si ráda ušetřila. Takže vítejte v Portugalsku.

PŮJČENÍ AUTA

Už z domova jsme si zarezervovali přes internet vůz, který jsme si měli vyzvednout v jedné z mnoha půjčoven na letišti. Pán zadal naši rezervaci do systému a požádal mého muže o bankovní kartu. Projel terminálem a vrátil ji s tím, že byla zamítnuta. Zkusil tedy podruhé, ale se stejným výsledkem.

Pravidla při rezervaci jsou docela přísná, takže nebylo možné použít mou bankovní kartu ani zaplatit v hotovosti. Volali jsme tedy do banky, kde nám řekli, že byla karta už 2x použitá se špatným pinem. Záhadou bylo, že terminál žádný pin nevyžadoval.

Díky komentářům o praktikách půjčoven uvedených na internetu, můj muž pojal podezření, že se nám děje to samé a že půjčovna chce takto dosáhnout zvýšení pronájmu auta o pojištění.

Po hlasité diskusi s panem z půjčovny se tento sebral s tím, že odchází a už se nevrátí. Vystáli jsme si tedy frontu u jeho kolegy, kterému se můj muž snažil náš problém vysvětlit. Úžasné je, že jakmile jste ve stresu, cizí jazyk naskakuje jedna báseň. Kolega zkusil provést celý proces znovu ovšem se stejným výsledkem. Nezbylo nám, než odejít bez auta.

Znovu jsme volali bance, kde nám pouze řekli, že karta zablokovaná není, že ji máme zkusit dát do bankomatu se správným pinem, ale ať to raději uděláme až za 24 hodin, aby nám ji bankomat náhodou nezabavil.

Tak jsme teda šli na kafe, kde jsme konečně mohli použít mou kartu a po diskusi co a jak, jsme na ubytování vzdálené 80 km severně od Lisabonu jeli taxíkem.

Hodně jsme se tímto zážitkem naučili a všechny naše tipy i kde jsme si nakonec auto půjčili, najdete přehledně v našem průvodci Západ Portugalska – výlety a surf.

UBYTOVÁNÍ U PLÁŽE

Naším ubytováním v Portugalsku se na týden stal byt v horním patře Ethic Surf House. Je tam několik ubytovacích jednotek od menších se společnou kuchyní až právě po naši větší s kuchyní jen pro nás.

Děti nejvíce fascinovala tříposchoďová postel. Je to velmi praktické, protože se sem pohodlně vejde i rodina se třemi dětmi. Tento House se nacházel mezi městečky Ferrel a Baleal v blízkosti výčnělku Peniche. Našim plánem si bylo pořádně zasurfovat a navštívit zajímavosti v okolí.

SURFOVÁNÍ

Na surfování v Portugalsku je úžasné, že vám voda sahá dlouho po pás, takže za vlnu nemusíte pádlovat, ale můžete tam dojít po svých. Tím pádem ušetříte spoustu energie, kterou, věřte mi, při pádlování rukama velmi rychle spotřebujete. Můžete tak během lekce, která trvá 2 hodiny, sjet poměrně dost vln, a ještě průběžně odpočívat.

Z tohoto důvodu to je ideální místo pro dospělé začátečníky jakéhokoli věku a hlavně děti.

KOMBINÉZA NA SURF

Tak kombinéza při surfování je kapitolou sama o sobě. Kromě pádlování rukama za vlnu to považuji za další nejtěžší věc, se kterou se můžete u surfování setkat. Bylo to moje poprvé, protože na Bali jsme kombinézy při surfu nepoužívali. Jen narvat se do gumového oblečku mě stálo obrovské úsilí, a to stejné úsilí mě také stálo se z něj po lekci pak dostat.

Ještěže mám muže, který své dětství trávil potápěním ve Španělsku, takže má používání kombinézy v malíčku. Vysvětlil mi, jak se do a z ní nejlépe dostat a také jak jí správně po použití propláchnout. Dobrá zpráva je, že jako všechno je to o tréninku, a tak už druhý den šlo oblékání o hodně lépe.

Jinak tedy musím uznat, že je neuvěřitelně praktická a kdybych měla míry 90-60-90, chodila bych v ní i v zimě, protože je úžasně teplá. Atlantik není žádné horké kafíčko, tak bych bez ní z vody běžela minimálně rychlostí 200 km/h. S kombinézou jsem ale žádné chladno necítila a ani děti nehlásily, že by jim byla zima.

SURFAŘSKÉ LEKCE

Lekcí jsme měli objednaných 5 po dvou hodinách. Počáteční jásot, že si tedy konečně po 8 letech intenzivně zasurfujeme, po první lekci vyměnila obrovská únava a pomyšlení, ježiš ještě máme 4 lekce.

Dostali jsme velmi sympatického instruktora Bernarda, který byl přímo místní a surfovat začal ve 4 letech. Naše začátečnická skupina se skládala z naší rodiny a jednoho Australana žijícího v Německu.

Všichni jsme vyfasovali začátečnická prkna, velká jako kráva, která už mě po zkušenosti z Bali nepřekvapila. Děti se s nimi popraly statečně a úspěšně ty své donesly na pláž vzdálenou pár minut chůze. Je fakt, že další dny, jsme už prkna dětí nosili buď my nebo Bernardo.

Každý den jsme začínali lekci v 10h ráno. Postupně jsme vypozorovali, že čím je ráno horší počasí, tím jsou lepší podmínky na surfování.

Takže první den, když svítilo ráno slunce, byly vlny spíše rychlejší a větší, v porovnání s Bali ale stále malé. Nesmíte se zapomenout namazat, myslím krémem, hlavně nos, tváře, ruce a nárty, prostě vše, co není schované v kombinéze.

Naopak když další dny ráno bylo pod mrakem, a i lehce pršelo a do mokré kombinézy se nám opravdu vůbec nechtělo, byly vlnky velmi jemné, takže se nám začátečníkům jezdilo úplně úžasně.

Další dny už jsme byli bez Australana, a dokonce jednou i s dalším pomocným instruktorem, což nám velmi pomohlo. Děti si tak na manipulaci s prknem ve vodě rychleji zvykly a nadcházející lekce jsme už byli s Bernardem skvěle sehraní.

Každá lekce začínala vysvětlením teorie a nácvikem na pláži. Jak se na prkno postavit nejdříve ve 3 krocích, pak ve 2 a nakonec v 1 kroku, jaká je správná surfařská pozice, jak pádlovat rukama, jak zatáčet doprava a doleva. Pak byla na řadě rozcvička, která je opravdu nezbytná. A pak už se šlo trénovat do vody.

Určitě doporučuji si po lekci večer udělat ještě strečink, protože pokud máte lekce v kuse pět dní za sebou, je třeba toto nepodcenit, aby tělo vydrželo. Přece jen jsme nebyli úplně ideální věková skupina.

Poslední den už muž se synem chytali vlny sami, já jsem stále spíše spoléhala na Bernardova poslání do vln, tak byl to sympoš, stejně jako naše osmiletá Elise, která o surfování řekla, že je těžké, ale že je to velká zábava.

KAM V OKOLÍ VYRAZIT NA VÝLET

Tak tady se opravdu vrátíte do minulosti. Městečko, kolem něhož se táhnou místy až 14 metrů vysoké hradby, je jako vystřižené z nějaké pohádky.

Hradby jsou také to, z čeho si odnesete asi největší zážitek. Jsou volně přístupné, nemají zábradlí a je z nich nádherný výhled na celé městečko.

Toto městečko vzdálené 40 km od našeho ubytování je slavné díky vlnám, které se svými téměř 30 metry patří k největším na světě.

Takto vysoké vlny tu můžete vidět od listopadu a během zimy.

Jelikož nejsem odborník na vlny, přidávám odkaz na jeden velmi milý článek. Lépe bych to nepopsala. Rušno je ovšem na tomto místě i mimo období obrovských vln. Na to, že jsme k vyhlídce na pevnosti Forte de S.Miguel Arcanjo dorazili až v pozdním odpoledni, tam díky omezenému vstupu byla i tak velká fronta.

V každém případě, když shlédnete pár videí surfařů sjíždějících tyto giganty, udělá toto místo na vás dojem i bez vln.

Tato úžasná rozlehlá zahrada nadchne nejen vás, ale hlavně děti. Je tu možnost si ji projet i vláčkem, což nám nepřišlo úplně ideální. Vláček zastavuje na daných zastávkách pouze na chvíli, takže není pořádně příležitost si pořídit krásná fota. Zahrada navíc skrývá plno nádherných zákoutí, kam se vláček ani nedostane.

Tak toto místo je opravdu úchvatné. Je to několik obrovských parků s paláci, nacházejících se 20 km od Lisabonu.  Doporučuji si na něj vyhradit minimálně celý den. Díky našemu omezenému času, jsme zde měli pouze necelý půl den.

Jak jsem před návštěvou Sintry hledala na netu informace, tak jsem narazila na blog, kde jeho autorka informace o tomto místě měla, ale bohužel ne úplně prakticky použitelné. Uvádí tam, že i když dorazila také později, pěšky obešla několik míst, takže jsme nabyli dojem, že autem toho možná stihneme ještě více.

Zadala jsem do navigace místo, které jsme chtěli stihnout určitě, tj 27 m hlubokou studnu (ne v pravém slova smyslu, je to věž obrácená do nitra země) Initiation Well a palác Quinta da Regaleria. Už jak jsme se blížili k parkům bylo pomalu jasné, že projít tento obrovský prostor nebude jen tak jednoduché.

Přímo u vchodu do parku s tímto palácem žádné parkoviště nebylo, a tak jsme po úzké silnici vchod minuli a pokračovali v jízdě ještě asi dalších 15 minut, abychom dorazili k parkovišti, kde se nám podařilo i zaparkovat. Místo je velmi turisty navštěvované a parkoviště nejsou příliš velká.

Vešli jsme tedy v podstatě naslepo do parku u našeho parkoviště. U pokladny jsme už viděli, že jsme v parku s palácem Monserrate a tak než šlapat zpět pěšky, rozhodli jsme se sem podívat. V každém parku se platí zvlášť vstupné, které pak platí na vše, co se v daném parku nachází.

Po prohlídce Monserrate jsem už věnovala větší pozornost lokalizaci studny a přímo zadala do navigace dle mapy nejbližší parkoviště.

Na druhý pokus už to vyšlo a my po zaparkování už jen pěšky došli asi 600 m ke vchodu do námi primárně vybrané zahrady. Stihli jsme to těsně, za 10 minut už zavírali pokladny, park se pak zavírá hodinu a půl na to. Opět jsme zaplatili vstupné a už v docela rychlém tempu mířili ke studni. Je třeba říct, že její návštěva je opravdu zážitkem.

Nicméně jsme se moc dlouho kochat nemohli, protože jsme ještě chtěli stihnout prohlídku paláce, když už jsme si ji taky zaplatili. Stihli jsme, i když nás to stálo trochu rodinné pohody z důvodu únavy a časového presu.

Jde opravdu o velký prostor, proto doporučuji si vaši návštěvu naplánovat dopředu pomocí stránek parku.

Na hlavní ostrov se dostanete z přístavu v Peniche lodí tak za 40 minut. Přímo v přístavu je velké parkoviště za poplatek, který jsme zapomněli zaplatit, ale příště určitě nezapomeneme, na kterém jsou také stanoviště různých společností s nabídkou na přepravu na tento ostrov.

Z netu jsem opět měla mylnou informaci, že se v pevnosti nachází restaurace, kde je možné si něco dát. Takový prostor tam najdete, ale je přístupný pouze pro hosty ubytované v pevnosti.

Návštěvníkům je k dispozici občerstvení při vstupu do pevnosti, kde nabízejí nápoje, sladké pečivo a nanuky. Řešením je vzít si sebou vlastní sendviče nebo využít jediného stánku, který je hned v místě, kde vystoupíte na ostrov. Tady nabízejí kromě nápojů a nanuků i sendvič nebo různě plněné smažené taštičky.

Možná vám tady chybí Lisabon. Tak o něm můžu prozatím jen říct, že tam je moc krásné letiště. Díky našemu nabitému programu v podobě surfařských lekcí a pouze týdennímu pobytu nám na Lisabon tentokrát čas nevybyl.

To ale nevadí, máme se aspoň na co těšit příště. Portugalci jsou velmi příjemní lidé, kterým moc záleží na tom, abyste se u nich cítili dobře. A to jsme se cítili. Proto se do Portugalska moc rádi vrátíme.

PORTUGALSKO A KORONAVIRUS

Samozřejmě jsme při odletu nevěděli, co můžeme v Portugalsku v aktuální náročné situaci očekávat. V době našeho pobytu, to je poslední srpnový týden, nebyl vyžadován test před odletem ani po návratu do ČR.

Na letišti i v letadlech jsme stále museli mít nasazené roušky, které bylo možno sundat při pojídání či pití. Na Lisabonském letišti jsme každou chvíli slyšeli hlášení o dodržování rozestupů a povinnosti mít nasazenou roušku. Při odchodu z letiště jsme museli projít kolem snímače teploty těla.

Portugalci byli velmi ukáznění. Roušky se nosí v obchodě, kde byl také omezený počet zákazníků, takže venku bylo možné vidět frontu lidí čekajících, až se v prodejně uvolní. Do restaurace je také povinnost vstupovat v roušce a stejně tak ji mít na ústech, když jdete na toalety. Také při výletu lodí bylo nutné mít po celou dobu nasazené roušky. Navzdory všem těmto opatřením jsme se v Portugalsku cítili velmi dobře.

Jak to v Portugalsku vypadalo rok poté si přečtěte tady.