Bali – část první

Na Bali se dovolenkuje na punk, je třeba zapomenout na bezpečnostní předpisy, na přesnost hodinek, je třeba vypnout mozek a nechat se jen unášet a vše nechat plynout. Bali je ostrov bohů a démonů.

Jak se již zmiňuji v článku Trabl s travel, na Bali jsme strávili měsíc červenec v roce 2013. Čas je velmi cenný, takže když ho máme k dispozici, snažím se ho strávit s rodinou někde, kde nám všem bude dobře a kde zároveň uvidíme a prožijeme něco nového.

KDE JSME BYDLELI

Ubytování jsme měli domluvené přes českou školu surfu, protože cílem naší cesty bylo hlavně surfování, které jsme si chtěli v této exotické destinaci s mužem vyzkoušet. Bydleli jsme ve velké vile Riviera House v Canggu (11 km od hlavního města Denpasar a 30 min od letiště), kterou provozuje sympatický Čech.

Velmi brzy jsme zjistili, že je na Bali poměrně velká česká komunita, která neustále roste. Jen během našeho pobytu se nejméně dva naši rodáci rozhodli na Bali vrátit a zůstat zde žít. Ubytování je tedy na výběr rozmanité a právě Češi už zde nejednu vilu provozují, což je pěkná alternativa, pokud nechcete trávit čas jako turisté v hotelu.

DOPRAVA NA BALI

Nejezděte na Bali pokud nechcete chillovat, kavárničit, surfovat nebo cestovat. Já jsem tedy nechillovala, ale spíš vyšilovala, když jsme museli vlézt na jeden skútr všichni čtyři, včetně dcery uvázané v šátku. „Jste blázni?“, říkáte si. Při domlouvání našeho pobytu jsme dostali informaci, že naše ubytování je pár minut chůze od pláže. Teď už vím, že je vždy nutné zeptat se na přesný údaj, protože každý má jiná měřítka a pro někoho je 30 minut kousek, ale nám, s rok a půl letou Elise a 4letým Yannickem, cesta pěšky trvala minimálně 50 minut a to Elise byla uvázaná v šátku.

Nejsme typy, kterým vadí chodit pěšky, ale na Bali nejsou chodníky a krajnice jsou v lepším případě velmi úzké, v tom horším téměř žádné a vedle asfaltového pruhu můžete hupsnout rovnou do rýžového pole. Provoz je naopak docela svižný, skútr kam se podíváte, takže nám nakonec tento dopravní prostředek přišel bezpečnější, než se po ulicích pohybovat pěšky. Ze začátku jsem z toho měla vítr, ale postupně, když vidíte místní, kteří se takto přepravují i s miminky nebo několika dětmi naráz, prostě přijmete fakt, že to jinak nepůjde. Navíc se jezdí vlevo, takže i když řídil muž, byl to pro mě stejně adrenalin.

JÍDLO

Na Bali je plno stylových míst, ať už kaváren nebo galerií a restaurací. Mezi naše oblíbence v blízkosti ubytování patřil Hungry Bird, kam jsme chodili denně na snídani a kde měli vynikající pancaky. Byly tak dobré, že jsem se zeptala i na recept na těsto, který mi ale neřekli. Muž říkal, že to je určitě z prášku, když to nechtějí říct, tak nevím 😊

Najdete zde plno podniků s evropským jídlem, kde si děti dávaly těstoviny, rýži, popřípadě Yannick pizzu nebo hranolky. Moc se nám líbil podnik Australanů Deus ex machina, což je galerie, obchod a restaurace v jednom. Nemůžu nezmínit i český Joshua District, který se v době naší návštěvy teprve rodil v hlavách majitelů, ale za 6 let zrealizovali neskutečný projekt, který při příští návštěvě určitě nevynecháme. Milovníky francouzského pečiva jako croissant a pain au chocolat potěší Monsieur Spoon, odkud určitě neodejdete jen s jedním croissantem. To je jen malý výčet a věřím, že za těch šest let, co jsme tam nebyli, je nabídka ještě pestřejší.

Konec první části.

Těšíte se na pokračování? Já taky. Zmíním výlety, pláže, surfování a na co dát pozor. Druhou část najdete zde.