Z mongolských stepí a hájů

Mongolsko je destinací exotickou, i když jiným způsobem než třeba ostrov Bali. Byla jsem tam už téměř před patnácti lety s několika kamarády, ale zážitky tam byly natolik jedinečné, že je mám dosud uložené v paměti.

RUSKÁ DODÁVKA

Projeli jsme část této země s najatým místním průvodcem a jeho mladou asistentkou, která nám dělala zároveň překladatelku. Cestovali jsme ruskou dodávkou, která překvapila svou výdrží, projela přes řeky, překonala drsný terén, a když se náhodou zastavila, stačilo do ní zabouchat a jelo se dál.

Většinu cesty jsme jeli bez cesty, tedy po vyjetých stopách v trávě. Ten otevřený, nekonečný prostor oblých travnatých nízkých kopců vás naplní jakousi vzdušností a pocitem volnosti, než se vám začne chtít čurat a vy si uvědomíte, že si není za co dřepnout.

Tohle ovšem měla naše překladatelka už dávno vychytané, a tak nám záhy předvedla, že se vyčurat chodí s karimatkou, kterou si dá kolem sebe a použije ji jako zástěnu. Je to velmi praktické, nikdy nevíte, kdy se na obzoru objeví mongolský muž na koni.

Celý výlet byl v rukou našeho průvodce a já si uvědomila, že i jako civilizovaní Evropané se toho máme ještě hodně co učit.

PRO MASO DO JURTY

Pro maso jsme se zastavili u jedné jurty, kde nás srdečně uvítali velmi milí opálení obyvatelé. Pan domácí nás vzal ke svému stádu ovcí, jednu vybral, položil ji na záda, nožem jí jemně rozřízl hrudník, vložil do díry ruku a zastavil jí srdce hladě jí druhou rukou po hlavě.

O pár kilometrů dále, když jsme zastavili, že se utáboříme na spaní, jsme už s masem uskladněným vzadu v dodávce počítali k večeři. Začali jsme rozbalovat stany, když jsme si uvědomili, že řidič zmizel. Po chvilce hledání jsme ho objevili na stromě, kde vysoko ve větvích telefonoval, protože chytil signál.

Kamarádi se tedy vypravili na dříví s vidinou výborné večeře. Nosili poctivě jedny větve po druhých, až byla nachystaná docela slušná vatra.

Náš řidič na to koukl a pár metrů vedle rozdělal ze čtyř malých větviček oheň, na kterém připravil vynikající pečené maso pro nás všechny.

U nachystané vatry jsme si alespoň večer poseděli a zazpívali, aby práce nosičů nepřišla vniveč.

DŘEVĚNÁ SEDLA

Dalším, co na mě zanechalo hluboký dojem, byl výlet na koních.

Měla jsem obavu, protože jsem do té doby na koni nikdy neseděla, ale když jsem viděla, že jsou konící spíše malí a majitel náš ujišťoval, že jsou zcela krotcí, tak ze mne obava trochu spadla.

Dostali jsme pokyny, na jaké příkazy koně reagují. Z nich si pamatuji pouze „ču ču“, ale už nevím, jestli to bylo doprava, doleva nebo prostě jen jeď. Nasedli jsme do sedel, které nás velmi překvapily svou tvrdostí, byly totiž ze dřeva a vyrazili.

Zpočátku se zdálo, že pojedeme výlet každý sólo, protože každý kůň vyrazil jiným směrem a jinou rychlostí. Po chvíli se koníci sladili a my si užili pěknou, já tedy i lehce adrenalinovou, jízdu.

Večer ten den jsem si uvědomila, že mě velmi intenzivně bolí mezi půlkami. Po nahlédnutí dobrovolníka jsem zjistila, že tam mám úplně spálenou kůži, která vůbec nevypadá dobře.

Naštěstí jsme se už vraceli do hlavního města, takže jsem bez váhání navštívila lékárnu, kde mi paní lékarnice oddálila půlky, prohlédla spáleninu odborným okem a namíchala prášek, po kterém se mi vše rychle zahojilo.

Velké poučení mi to přineslo. Nejezdit na dřevěném sedle v tangách.

MONGOLSKÁ VĚDMA

Při druhém větším několikadenním výletu jsme zažili ještě jeden adrenalin, a to když se jednomu z kamarádů při nákupu v místním supermarketu ztratila ledvinka s penězi, doklady a letenkou. Přivolaná policie poradila, že se má kamarád obrátit také na místní vědmu.

Kamarád se tedy na ni obrátil a ta mu řekla, že se vše najde, ale ne hned. Protože to byla jeho první zkušenost s vědmou, rozhodl se vrátit do hlavního města a raději náhradní pas a letenku začít zařizovat vlastními silami. My jsme pokračovali v cestě a absolvovali další moc pěkný výlet.

Cestou zpět jsme dostali pokyn, že se máme v městečku zastavit na policii, že ledvinku našli. Bylo to tak. Vše bylo na svém místě kromě peněz. Vědma? Zázrak? Kvalitní práce policie? To už se teď nedozvíme.

Mongolsko nás uchvátilo svou krajinou, velmi milými a vstřícnými lidmi spojenými s přírodou a zážitky, které se vám vryjí nejen do paměti, ale i do kůže.

Miluji nové zážitky a ráda je posílám dál. Život je sen. Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Nahlédněte do duše ostrova Réunion
  • EBOOK ZDARMA

    Pomocí fotografií a tajemných legend, poznejte spolu se mnou krásu Réunionu. Nečekejte žádné pohádky na dobrou noc, Réunion má za sebou temná období a takové jsou také jeho legendy.

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na Facebooku: