Jak se žije v Česku očima pravého Francouze

Více než polovinu svého života žije v Praze. Jaké byly jeho první dojmy po příjezdu do Čech? Jaké vidí rozdíly mezi Českem a Francií, mezi českými a francouzskými ženami? Jaká je nejlepší vlastnost Čechů? Přečtěte si náš rozhovor.

Můžeš se prosím představit a říct nám, kdy jsi přišel do Prahy?

Jmenuji se Teddy a do Prahy jsem přijel v roce 1997 v srpnu, bylo velmi teplo. Už je to velmi dlouho, co žiji v České republice.

To už je více než 20 let.

Ano, už více než polovinu svého života jsem strávil v České republice než ve Francii.

A kde jsi bydlel předtím?

Předtím jsem žil na předměstí Paříže. Mám rozvedené rodiče, takže můj otec žil v Yvelines a matka v Nanterre.

Jednalo se tedy o města nebo vesnice?

Můj otec byl z malé vesnice s dvěma tisíci obyvateli a moje matka byla z velkého města, poblíž La Défense v Paříži, pro vás, kdo znáte La Défense.

Jaké byly tvé první dojmy z České republiky a z Čechů?

Když jsem v roce 97 přijel do Prahy, bylo to poměrně tmavé město, řekl bych ne špinavé, ale tmavé, znečištěné smogem. Budovy byly trochu šedé, černošedé, staré vozy Tatra, staré škodovky, stará auta a taky velmi moderní auta. Ve skutečnosti tam byla propast, byly tam auta opravdu velmi drahé nebo staré škodovky, jako Škoda 120, takže opravdu tyto dva druhy aut a Češi, Češi byli vlastně docela milí, ale musíte je poznat. To znamená, že na první pohled působí spíše chladně, ale když s nimi začneme trávit trochu času, zajde se na pár piv, poznáme je trochu víc, pak je vidět, že jsou to lidé, kteří jsou spíše vřelí.

Jaké jsi viděl hlavní rozdíly nebo jaké vidíš teď, když už jsi tady skoro 30 let, mezi životem ve Francii a v Čechách?

Když jsem přijel, měl jsem dojem, že jsem vlastně udělal skok zpět v čase. Když jsem přijel do Česka ve srovnání s Francií a teď, mám dojem, že jsem viděl Francii před 10, 15 lety. V obchodech byl velmi malý výběr, co se týče produktu, takže bylo těžké například najít, co mi chybělo. Produkty jako sýr, ne nutně jen francouzský, ale i italský nebo celkově dobré sýry. Byl velký problém je sehnat, bylo to docela vzácné, kdežto teď je koupíme všude. Můžeme koupit exotické produkty z celé Evropy a dobré produkty, zatímco předtím jsme žádné nesehnali, bylo to docela jiné.

Takže tě vlastně překvapilo, že bylo málo produktů v obchodech.

Ano, přesně tak.

Tím pádem to bylo i to, co ti chybělo, teď už ti to vlastně nechybí, protože francouzský sýr tady už najdeš i italský…

Ano, všechno už máme.

A je něco ještě teď, co by ti z Francie tady v Čechách chybělo?

Řekl bych, že francouzština. Je to paradox.

Takže ti chybí francouzský jazyk.

Ano, protože si uvědomuji, že tady žiji dlouho, slyším češtinu a rozumím, ale trochu mi chybí slyšet francouzštinu kolem sebe v MHD. Takže mi chybí francouzské prostředí a každodenní všudypřítomná francouzština.

A sleduješ francouzskou nebo českou televizi?

Ani jednu. Doma se moc nedíváme na televizi, máme internet a můžeme se dívat na filmy. Sleduji hodně filmů nebo seriálů ve francouzštině, ale žádnou televizi. Moc doma nemáme rádi reklamy.

A když teď žiješ v Praze, stýkáš se hodně s francouzskou komunitou nebo máš kolem sebe spíše Čechy?

Na začátku jsem měl docela velkou francouzskou komunitu, ale postupem času jsem já tady zůstal, ale pak tam bylo hodně těch, kteří odešli, opustili Českou republiku, takže jsem ztratil docela dost přátel. Začali žít jinde, někteří se vrátili do Francie nebo odešli žít do jiných zemí. Mám tu jen jednoho nebo dva přátele, Francouze, kteří jsou jako já a kteří nadále žijí v České republice. Jinak mám spíše české přátele, vlastně bývalé kolegy nebo současné kolegy, se kterými spolupracuji.

Takže pracuješ v české společnosti s českými kolegy.

Ano, pracoval jsem ve francouzských korporacích, velkých francouzských firmách a teď je to spíš takový malý český start-up se 100% Čechy. Jsem jediný cizinec ve firmě.

Teď už mluvíš dobře česky. Kdy ses naučil a jak ses naučil česky? Bylo to pro tebe těžké a jak vidíš češtinu ve srovnání s francouzštinou?

Čeština je na učení pro Francouze stejně těžká jako je francouzština těžká pro Čecha. Jsou to dva jazyky, které jsou naprosto odlišné a gramatika je také odlišná. Skloňování v češtině a různé gramatické tvary ve francouzštině. Jsou to opravdu dva různé jazyky a pro mě nebylo bez bolesti naučit se česky. Nejdřív jsem se musel naučit kvůli práci. Naučil jsem se slovíčka, která jsem používal v práci, ale ne pro každodenní život. A potom jsem se setkal s tebou, a to mě opravdu motivovalo naučit se česky. Protože jsi se mnou mluvila česky, já jsem odpovídal francouzsky a takhle jsem se opravdu hodně posunul.

Takže teď mluvíš plynně česky a v práci vlastně nepoužíváš ani angličtinu. Domluvíš se v češtině bez problémů.

Ne, v práci mluvíme česky, 100% česky.

Pak tady mám otázku, v čem jsou Češky, české ženy nebo české holky jiné než Francouzky, jestli třeba máš srovnání?

Zajímavá otázka. Když jsem přijel do České republiky, nejvíc mě překvapilo, na rozdíl od Francie, že dívky v mém věku, bylo mi 23, byly mnohem víc, jak bych to řekl, sexy, oblečené sexy, ano, to je to slovo.

To znamená krátké sukně…

Nejen krátké sukně, make-up, paže, přiléhavé oblečení na tělo, ne nutně krátké sukně, ale prostě jsou vidět ženské tvary, zatímco ve Francii se dívky spíše maskují a skrývají. Záleží na tom, jestli žijeme v Paříži. Pařížanky se oblékají hezky, jsou noblesní, jsou distingované, hezké, sexy, to je v pořádku, ale když jedete veřejnou dopravou na pařížském předměstí, a nejen v Paříži i jiných městech a někdo na vás v metru jednou nebo dvakrát pískne, tak toho mají ženy dost, a nakonec se oblékají do volných džínů a vůbec ne sexy. Je pravda, že mě to po příjezdu sem šokovalo. Tady jsem zjistil, že v pátek večer, když jsme se šli bavit, byly všechny dívky opravdu oblečené jinak. Ve skutečnosti to bylo příjemné pro muže, pro mladého muže ve věku 23 let.

U nás se říká, že Francouzky jsou velmi elegantní a vždy dobře oblečené a krásné…

Ano, ale záleží, kde bydlíš, jak žiješ. Těžko teď říct, už nejsem stejně starý, blížím se k padesátce, a proto nemusím mít nutně stejná měřítka, protože už nejsem v kontaktu s lidmi ve věku 40, 50 let ve Francii.  Je to teď těžké srovnat.

Máme dvě děti, můžeš srovnat školství ve Francii a tady, vidíš nějaký rozdíl?

Školství ve Francii se vyvíjelo 30 let od doby, kdy jsem ho zažil. V době, kdy jsem tam byl, to bylo spíše tak, že vás učí diskutovat, přemýšlet, ale všeobecné vědomosti se moc neučí. Ve Francii se neučíte něco nazpaměť. Je to spíš o tom, že vás učí myslet, až na to, že potřebujete vědomosti k debatě a těch je ve skutečnosti trochu nedostatek. Češi se spíše učí nazpaměť a když jsou starší, mohou se učit debatovat. Tak mi to připadá.

Ve Francii jste ve škole do 16 hodin a pak nemáte čas na jiné aktivity…

Ano, to je francouzský systém. Český je spíše německý systém. Začíná se dříve a končí se velmi brzy a pak je čas na mimoškolní aktivity. Ve Francii jsou mimoškolní aktivity od 18h do 19h nebo 19:30, večeří se mezi 20 a 21 hodinou. V Čechách večeříme doma kolem 18h, nejpozději v 19h, večeříme mnohem dříve.

Ano, to je pravda. Jaký máš nejradši francouzský film a jaký český film?

V češtině si nepamatuji název, ale je to starý český film, kterému musí být minimálně 20 let, 30 let. Byly to tři nebo čtyři páry a ti chlapi dělají panskou jízdu a jedou s dětmi.

S tebou mě baví svět,

Ano, to je ono.

A francouzský film?

Francouzský film, jeden z novějších, teda není až tak nový, Asterix, Obelix a Kleopatra. Režisér, nebo ten kdo ten film natočil, je vynikající. Ve filmu také hraje. Je tam spousta různých herců, spousta francouzských kulturních odkazů nebo odkazů na jiné filmy, to mě baví.

Můžeš říct, jaká je podle tebe nejlepší vlastnost Čechů?

Na první pohled ji nevidíte. Když mluvíte česky, trochu více rozumíte české kultuře, pak poznáte, že Češi jsou ve skutečnosti velmi srdeční. Jsou to velmi vřelí lidé, ale na první pohled jsou velmi chladní a máte problém přehoupnout se z velmi chladného do srdečnosti. Když pak ale objevíte tu druhou stranu, zjistíte, že je to ta nejlepší česká vlastnost. Že jsou velmi srdeční.

Takže je třeba mluvit česky.

Ano, mluvit česky nebo to chce hodně času. Když nemluvíte česky, objevíte jen část české populace, tu část, která mluví anglicky, ale to není většina. Je třeba mluvit česky, abyste mohli mluvit s kýmkoli.

Nebo s těmi, co umí francouzsky…

Ano, jenže toto je ještě vzácnější.

Takže tímto vás zveme do kurzu francouzštiny.

To bude hodně klientů, v Čechách je velký potenciál.

Teď ti řeknu dvě slova a ty si vyber jedno.

Poslouchám.

Pivo nebo víno?

Víno.

Rohlík nebo croissant?

Croissant.

Hokej nebo fotbal?

Hokej.

Praha nebo Paříž?

Praha.

Kapr nebo confit de canard (konfitovaná kachní stehna)?

Confit de canard, to je jasné.

Češky nebo Francouzky?

Češky.

Děkuji Teddy.

Děkuji.

Celý rozhovor ve francouzštině si můžete poslechnout tady >>>