Balet je pecka

JAK TO ZAČALO

Balet JE pecka. Jsem si myslela, že už jsem za zenitem, když už mi není 5 let, ale člověk míní a život mění. Když jsem někde viděla reportáž, kde 80letá velmi šik paní se zápalem popisovala, jak chodí na baletní tréninky, otevřel se mi nový svět. Zatoužila jsem jako ona v osmdesáti na otázku kámošek z čeho mám zvrtlou nohu odpovídat, že z baletu.

A tak jsem se přihlásila. Na kurzy pro dospělé do Bílé Labutě. Vrátila jsem se v čase, protože jsem ve stejné budově před 20ti lety nastoupila do prvního zaměstnání. Teď ale výtahem nejedu do práce, ale na baletní trénink.

První hodina byla pohlazením na duši, jak díky velmi milé baletní učitelce, která nešetřila pochvalami, tak díky úžasné klasické hudbě, na kterou já osobně v každodenním životě moc nenarazím.

Lekce začátečnic se skládá z krátkého zahřátí těla, pak přijdou na řadu prvky u tyče, a nakonec skoky a závěrečné protažení. Postupně, když se ze začátečnic stávají menší začátečnice, přibývají do lekce i variace na volnosti.

Po první hodině jsem na zastávce tramvaje stála v pozoru se zatnutými půlkami, propnutými koleny a zaťatými stehny.

Na špičky se dostanete až po třech letech a absolvování daných úrovní. Původně jsem si myslela, že to jsou piškoty, tak ne, s tou tvrdou špičkou, to jsou špičky. Piškoty vyztuženou špičku nemají.

CO VÁM BALET PŘINESE

• Zlepší se flexibilita vašeho těla
• Naučíte se francouzské názvosloví
• Zlepšíte koordinaci paže-nohy a obojí posílíte
• Procvičíte si paměť
• Strávíte hodinku a něco ve společnosti nádherné hudby
• Budete ladně chodit z večírku díky kroku „pas de bourrée“ (opilý krok)
• Ladnost z baletu mimo jiné krásně využijete u pole dance

CO VÁS MŮŽE NA ZAČÁTKU POTKAT

I když sportuji téměř denně, s flexibilitou to teda žádná sláva není. To jsem poznala hned na první hodině, když jsme měly dát nohy do první pozice čili šlapky do širokého véčka. Moje véčko bylo podstatně užší. Po dalších pár lekcích, když jsme začaly nohy zvedat do větší výšky, jsem se tvářila, že vážně nemám žádnou křeč ve stehně, a že když bych fakt chtěla, dám nohu určitě ještě výš.

Musím ale dodat, že se to časem opravdu lepší, véčko už mám o hodně širší a křeč mám pro změnu občas ve šlapce.

To mi připomíná, že nám baletní učitelka zmínila, že viděla naše kolegyně, které už mají za sebou 6 let kurzu, jak už krásně na špičkách tančí umírající labutě. Tak takhle si někdy připadám taky, i když zatím jen v piškotech.

Velmi doporučuji film Tanečník o Sergeji Poluninovi. Říká v něm: „Když tančím, nepřemýšlím, jak tančím. Jsem tím tancem“. Ale to je asi jediné ve filmu pozitivní. Jinak je to velmi smutný příběh a velmi zajímavý z hlediska rodinných vztahů a já jsem šťastná, že je balet jen mou zábavou.

Už jsem si na tréninku našla i kamarádky, což kromě toho, že jsou skvělé, pomůže také v samotném prožitku. Po tréninku totiž s holkami zjistíme, že jsme na tom podobně. Bolí nás nohy, zapomeneme začátek variace dříve, než naše učitelka dopoví její konec, pleteme si pravou a levou stranu….

Ale tu lásku k tomuto nádhernému umění máme společnou.