Pole dance aneb nikdy není pozdě hupsnout na tyč

Nikdy bych neřekla, že může být obyčejná tyč tak všestranná. Když ji vezmeme jen tak, můžeme jí odstrkovat plavce od břehu, dáme-li ji horizontálně, můžeme u ní baletit, jako v mém článku Balet JE pecka, a když ji postavíme vertikálně, je perfektní pro pole dance.

PRVNÍ SETKÁNÍ

Poprvé jsem se s pole dance osobně setkala v roce 2010, kdy jsem se přihlásila na dvouhodinový workshop. První setkání bylo milé, jemné, oťukávací. Během dvou hodin se toho moc nestihne. S instruktorkou jsme projely pár toček a bylo. Moc mi to na poprvé nešlo, ale naděje tenkrát ještě neumřela.

Druhé setkání s tyčkou už trvalo déle a vlastně trvá dodnes. S kamarádkami ze školky, ne že bychom spolu chodily do školky, ale díky našim dětem jsme se skrz školku seznámily, jsme se u svařáku v roce 2014 domluvily, že tyč zkusíme.

Byly jsme čtyři. Samozřejmě jsme začaly řešit, kam se teda přihlásíme. Všechny po dvou až třech porodech, těla v super „formě“, čtyřicítka téměř na krku, tak nás představa tréninku s dvacítkama úplně nelákala.

HLAVNĚ NENÁPADNĚ

Začaly jsme chodit na soukromé hodiny, což pro nás bylo ideální. Mohly jsme si přizpůsobit čas tréninku a v našem komorním složení nám nevadilo, že trénujeme jen v tílkách a pidi kraťáskách.

Naše instruktorka byla úžasná, na tyči přirozený talent. Vlastně začala trénovat jiné velmi brzy po tom, co sama s pole dance začala.

JE TŘEBA MÍT TALENT?

Tak já tedy přirozený talent rozhodně nejsem. Na poprvé mi nešlo vůbec nic a asi jen díky našemu složení a tomu, že trénink byl také naším společenským setkáním, mě to i přes „netalent“ natolik nadchlo, že jsem si tyč pořídila domů.

Muž nebyl proti, asi v duchu doufal v zajímavé večery a myslím, že u něj naděje taky ještě neumřela. Děti moc nevěděly, co si o tyčce mezi obývákem a kuchyní myslet, ale teď ji velmi nadšeně využívají k nácviku šplhu, toček, popřípadě jako rekvizitu k zábavě při narozeninových oslavách.

Tím, že jsme měly soukromé  tréninky, jsme to braly občas hodně hopem. Začíná se učením toček, kdy se má postupně vybudovat síla, která je pak potřeba pro těžší prvky na tyči.

Taky je třeba se omačkat, protože jakýkoli delší kontakt tyčky s kůží kudlovsky bolí. Promiňte mi ten nenapsaný, ale myšlený výraz. Na to je v začátku dobrý stoj na tyči, kdy se tyč mačká stehny a ty si pak prý zvyknou. Mým to teda trvá už od roku 2014.

Takže když nás něco moc nebavilo, pokračovaly jsme dále, ale samozřejmě něčím náročnějším a za to mi moc nepoděkovaly moje záda. Trénink kvapný, málo platný a teď vím, že jsem hodně přepálila začátek.

Nejen, že jsem musela začít chodit na rehabilitace, ale díky tomu, že mi nešly prvky, kde bylo zapotřebí zapojit břišní svalstvo a to moje se vůbec nezapojilo, jsem zjistila, že mám i diastázu (rozestup břišních svalů) a k tomu ještě kýlu. Jestli ono není někdy lepší ležet jenom na kanapi s měkkým i.

Ale zpět k tyčce. Pořád mi vrtalo hlavou, že to přece nějak musí jít snadněji. Dokonce jsem si i koupila hrozně drahou knihu o pole dance v angličtině, kde je detailně vysvětlená technika jednotlivých prvků, ale na samoučení mi už moc nezbývala síla.

Občas se objevily světlejší chvilky, většinou když jsme měly na záskok jinou instruktorku, která prvek vysvětlila trochu jinak  a pak se i stalo, že jsem jen změnila úhel, jak jsem držela tyč a najednou jsem udělala něco, co se mi do té chvíle nedařilo.

TECHNIKA NA PRVNÍM MÍSTĚ

Takže technika. Pro mě jako „netalenta“ je maximálně důležité vysvětlit techniku. Naše úžasná skupina vydržela ve stejném složení 3 roky. A zkoušely jsme velmi náročné prvky, o kterých se mi nezdálo ani v nejdivočejších snech.

Teď od ledna 2019, po roční pauze, jsem s jednou z kamarádek začala znovu od začátku v klasickém skupinovém kurzu. Tak jednak už mám tyčku ošahanou a už je mi i jedno, jestli mě někdo jiný z kurzu vidí polonahou.

Naše nynější instruktorka kromě toho, že to taky na tyčce umí fantasticky, zároveň učí velmi technicky, takže od začátku přesně vysvětluje, jak se postavit, jak nastavit ruce, kam dát ramena, jak použít svou váhu, jak nepřetížit záda.

Je to neuvěřitelné, ale točky, se kterými jsem nebyla žádná kamarádka, mi teď jdou úplně samy. Těším se na každou hodinu, protože jsem našla, co jsem hledala.

TIPY PRO ZAČÁTEČNICE

  • Začít trénovat v zimě, aby nebyly vidět modřiny a okolí si nemyslelo, že vás někdo bije
  • Psychicky se připravit, že budete mít z jemných ruček ruce stavebního dělníka
  • Jestli nejste bývalé gymnastky nebo přirozený talent, najděte si technicky učící instruktorku
  • Nepodceňovat zahřátí těla před tréninkem a jeho protažení po tréninku
  • Pro inspiraci kukněte na fantastickou Oonu Kivelu
Miluji nové zážitky a ráda je posílám dál. Život je sen. Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Nahlédněte do duše ostrova Réunion
  • EBOOK ZDARMA

    Pomocí fotografií a tajemných legend, poznejte spolu se mnou krásu Réunionu. Nečekejte žádné pohádky na dobrou noc, Réunion má za sebou temná období a takové jsou také jeho legendy.

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na Facebooku: