Jaké to je

Jaké to je, když vám maminka oznámí, že má rakovinu. Tento článek píšu z pozice svědka. Svědka příběhu, který proběhl až moc rychle.

Na Vánoce 2019 byla mamka ještě s námi, v lednu šla s bolestí břicha a nechutenstvím do nemocnice, kde strávila vyšetřeními 10 dní s výslednou diagnózou rakoviny žaludku a 26.února 2020 zemřela. Zemřela u nás, v mé náruči.

Tento článek píšu také hlavně pro sebe, doufám, že z části zmenší tu velkou bolest, i když toto nejlépe dovede jen čas.

Na konci článku přikládám ke stažení části mého deníku, který jsem si během tohoto zvláštního období psala.

Je několik důležitých věcí, které v této situaci mohou určit její směr.

S maminkou jsem strávila právě v tuto dobu ty nejkrásnější chvíle a stále jsem doufala, že to zvládne a ty krásné společné chvíle budou pokračovat dalších alespoň 20 let.

Nestalo se tak, maminka se rozhodla jinak a já časem budu šťastná, že jsem jejího rozhodnutí mohla být součástí až do poslední sekundy.

RESPEKT K DOKTORŮM, ALE

Mám respekt k doktorům, mají mnoho nastudováno a nesporně vědí o lidském těle první poslední. Určení přesné diagnózy velmi přispívá k nastolení dalších kroků pro obnovení zdravého těla.

ALE……možná to chceme vědět sami, možná potřebujeme změřit vážnost situace pomocí prognózy, ale to je právě jedna z věcí, které je třeba se v případě vážné diagnózy vyhnout. Se vším respektem, pan doktor nemůže vědět, co se stane. Jediné čeho se vyslovením prognózy dosáhne je strach.

Strach, který jsem v naší situaci z okolí velmi cítila a velmi jsem se snažila, aby se na mamku nepřenášel. Jde o to, že i když prognózu možná mamka přímo neslyšela, osoby blízké ano a ten strach byl velmi hmatatelný.

Vyvolá to přesně opačný efekt placeba. Neříkám, že je třeba lhát, ale ta podpora beze strachu je obrovsky důležitá.  Pokud cítíte strach, je vaše tělo nastaveno na stav ohrožení a nemůže se aktivovat samoléčící proces a imunitní systém.

MĚJTE TY SPRÁVNÉ INFORMACE

Dalším velmi důležitým bodem jsou správné informace. Ty jsem měla. Přečetla jsem několik knih o rakovině, které zmiňuji ve svém předchozím článku.

Jsou to knihy lidí a o lidech, kteří se z rakoviny vyléčili a všichni mají společné to, že nechápali rakovinu jako boj, ale jako upozornění, že je třeba v jejich životě něco změnit, že nežijí tak, aby jejich duše byla šťastná.

Zajímavé je, že společné body takto uzdravených lidí zkoumala například Kelly A. Turner (účastnice Heal Summitu 2020 a autorka knihy Radikálne vyliečenie), definovala je a mluvila s tisíci takto uzdravenými lidmi.

Tohle ale v nemocnici neuslyšíte, asi je to pochopitelné, není na to čas. Bohužel po těchto knihách člověk sáhne většinou, až když k té vážné situaci dojde. To už pak ale nemusíte mít dost prostoru a času, stejně jako my.

Je dobré mít náskok a VĚDĚT už dříve, proto zde uvádím některé společné body, které se opakují i v knihách:

Všichni jsme jeden úžasný a zázračný celek. To je tělo, mysl a duše. Proto je nutné soustředit se na všechny body. Jen to, že budete jíst super zdravě, ale jinak budete mít v duši smutek, opět danou rovnováhu nepřinese.

MLUVTE, MLUVTE, MLUVTE, ALE HLAVNĚ POSLOUCHEJTE

Ideální, je mluvit už ve zdraví stále. Ptát se a poslouchat ne jenom slyšet, jak se vaši blízcí cítí, jestli jsou spokojení, jestli opravdu dělají to, co chtějí, nebo dělají něco, aby ostatním vyšli vstříc? Je to důležité a já jsem to s mamkou před její diagnózou nedělala. Vše vypadalo, že je v pohodě, ale nebylo.

Jak píše ve své knize ,12 pravidel pro život, Jordan B. Peterson. Pravidlo 9 – Naslouchejte druhým, jakoby věděli něco, co vy nevíte. Když se při konverzaci nudíte, znamená to, že nedáváte pozor.

V nemoci je fajn mluvit pouze s těmi nejbližšími, kteří vás podpoří beze strachu. Můžete se tak soustředit pouze na sebe a ne na strachy ostatních.

PIŠTE SI DENÍK

Pište si deník, pokud už to neděláte. Psaním si uvědomíte, co je důležité a plno pocitů také na papír odložíte. Je to jeden ze způsobů, jak se uvolnit a uchovat si jasnou mysl.

Deník si píšu už dlouho. A velmi mi to pomáhá. Vždycky nemáte na blízku někoho, komu se můžete svěřit, nebo se ani nikomu svěřovat nechcete.

Deník ale máte pořád po ruce, nemusíte se ptát, jestli má na vás čas, nemusíte mít obavu, že ho to nebude zajímat, můžete do něj napsat cokoli, zavřít ho a nechat to tam.

UDRŽTE SI VÍRU A PSYCHICKOU POHODU

Myslete na sebe. Mě velmi pomáhalo dát si vanu a být vědomě v té horké vodě tady a teď. Také si teď pravidelně kupuji květiny, jen tak, na stůl do vázy. Dělá mi totiž velkou radost, když vstanu a můžu si k nim čichnout. To jsem dříve nedělala, dělat si radost jen tak, přišlo mi to zbytečné. Věřte, není.

Naše tělo a zdraví je jen a jen v našich rukou. Když se v těhotenství rodí nová bytost, také není třeba žádných zásahů zvenčí. Tělo tento zázrak zvládne samo. Stejně je to i s léčením, pokud tělo dostane ty správné podněty, žádný jiný zásah zvenčí, aby se dostalo do zdravého stavu, už nepotřebuje.

Na druhou stranu pokud se váš blízký rozhodne jinak, nezbývá než rozhodnutí akceptovat.

Deník si můžete stáhnout tady

Mamka milovala cestování a dělala krásné fotky. Jejím posledním cílem byly v srpnu 2019 Vysoké Tatry. Chci mít její fotky na svém blogu a alespoň takhle malinko jí vrátit podporu, kterou rozdávala všem kolem sebe. Mám Tě ráda, mami.

Vysoké Tatry očima Anežky😊