Z kapra k potrefenému motýlovi

Když nemáte tělo dvacítky, ale dvou dvacítek, tak kondiční plavání už není brnkačka, ale makačka. Před dvěma lety mě kámoška, no kámoška, nalákala na kondiční skupinové plavání s trenérkou. Asi nechtěla trpět sama. Jak víme, sdílené trpění je poloviční trpění a já od té doby jednou týdně trpím a čerstvě už bez kámošky. Říká: „Silvi, pojď plavat, je to super“. Tak jsem šla.

Představila jsem si, že si tak nějak poplavu, něco nového se případně naučím, však plavat už umím, jsem se naučila na základce, tyč mě naučila. Nadešel den D s tréninkem T. Šla jsem rovnou na pátou lekci, však umím plavat. Doma jsem ze skříně vytáhla bikiny. Skvěle, aspoň je využiju i jindy než v létě. Naskočila do tramvaje ke kámošce a jela na bazén.

Naše milá trenérka mě sjela očima od hlavy k patám a jen podotkla: „Hezký plavky“. Že jsem mimo, jsem viděla na mých spoluplavcích (ano, i na kámošce), kteří měli sportovní plavky, plaveckou čepici a brýle.

Na druhou stranu, tenkrát poprvé, můj plavecký styl odpovídal těm bikinám, takže jsem až tak mimo nebyla. Během tohoto památného tréninku jsem zjistila, že neumím dýchat do vody, plavu špatně prsa, plavu špatně kraula, zkrátka vlastně vůbec plavat neumím. Moji kámošku jsem viděla až ve sprchách po tréninku, kde jsem ji konečně dohnala.

Ani už nevím proč, ale pokračovala jsem. Myslím, že k tomu pomohlo pivo, na které jsme po tréninku s kámoškou pak šly. To jsem si ještě v té euforii, že jsem přežila první trénink a plíce nejsou na dně bazénu, nevšimla, že mám po brýlích otlaky kolem očí a vypadám jako panda.

Doma jsem hned nažhavila internet a koupila nové jednodílné sportovní plavky, plavecké brýle a z šuplíku vyhrabala plaveckou čepici, kterou moje hlava naposledy viděla na základce, teda ne tu samou samozřejmě.

Další trénink už byl lepší, a když jsem si zvykla, že už nebudu nikdy první, ale možná někdy předposlední, tak jsem začala poslouchat trenérku a učit se plavat.

Na tréninku se plavou různá cvičení s různými pomůckami. Obvykle začínáme s destičkou, kdy kopou pouze nohy, pak zase plavou jenom ruce, někdy různé kombinace, kdy plavou ruce i nohy něco jiného a občas přijdou na řadu i jiné pomůcky jako ploutve nebo placky na dlaně.

Postupně se navyšuje počet bazénů plavaných vkuse podle pokroku přítomných plavců a vysvětluje technika dalších stylů jako znak a motýl. V dráze nás bývá většinou kolem pěti, šesti, sedmi, kdy maximum je tuším dvanáct, ale plný počet se většinou nesejde. Skupina je smíšená od začátečníků po pokročilé a trenérka dává cvičení podle pokročilosti plavců.

V mém případě bylo třeba jako první vylepšit dýchání. To znamená, že když mám hlavu pod vodou vydechnout do vody pusou i nosem. Vyprázdnit plíce a mít tak prostor pro nový vzduch při novém nádechu.

Prý to máme zkoušet ve vaně, jednou jsem to zkusila, ale máme standartní vanu a moc pohodlné to nebylo. Po každém přeplavaném bazénu jsme se měli vydýchávat do vody, no to mi přišlo jako úplné sci-fi. Byla jsem ráda, že jsem ten jeden bazén přežila a ještě se vydýchávat do vody.

Souběžně přišla na řadu technika stylů. Prsa, moje oblíbené. Musela jsem opravit hlavu. Po nádechu ji dávat rychleji pod vodu a hlavně, když ji mám pod vodou, dívat se na dno. Tak aspoň můžu najít nějakou ztracenou náušnici, že. Tak to jsem zvládla.

Nohy potřebovaly taky usměrnit. Původně jsem kopala moc do šířky, ale kop je vlastně veden hlavně od kolen dolů a stehna zůstávají na šířku kyčlí. Pomáhá mi počítat do tří. Na jedna záběr rukama a nádech, na dva kop nohama, hlava už hledá náušnici a na tři vysplývat a pak znova.

S kraulem teda bojuji stále. Moc se mi líbí pojetí z Totálního plavání, kde jsem se dověděla plno užitečných věcí. Mám tendenci se nadechovat stále na jednu stranu a hlavu zvedat víc než je nutné, což není úplně ideální.

Máme si představit, že na jedné straně máme čokoládovou zmrzku, na druhé vanilkovou a ideálně prostě lízat jednou tak a pak tak. Je prý dobré opravdu účelově trénovat tu méně přirozenou stranu, takže lízat vanilkovou, když máte rádi čokoládovou, technika se pak celkově zlepší.

Tak v tom mám ještě rezervy a vidím je při každém tréninku, kdy mi stále ti rychlejší kraulem uplavou o bazén, dva až tři. Znak je docela ok, překvapil mě jen lehký protipohyb rukou, kterého jsem si nikdy nevšimla.

Co mě dostalo a teď už i nadchlo nejvíc bylo, když trenérka zahlásila, že jdeme na motýla. V životě před památným tréninkem bych si nepředstavila, že udělám motýlové tempo. A první pokusy byly fakt děsné.

Ale ten pocit, když jsem poprvé dala motýlem (potrefeným motýlem) celý bazén, byl vážně úžasný. Teď už ho plaveme téměř na každém tréninku a k výstavnímu motýlovi mám stále ještě daleko, ale to není důležité.

Už jenom to, že se vždycky posunu o kousek dál, o tempo dál, o bazén dál, je prostě excellent.

BENEFITY

Kromě zlepšení kondice, techniky plavání a piva po tréninku:

  • vypláchnete si nos i rovnátka
  • nikde jinde si tolik nevychutnáte teplou sprchu
  • vypijete půlku bazénu, nemusíte už pít doma
  • možná najdete náušnici
Miluji nové zážitky a ráda je posílám dál. Život je sen. Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Nahlédněte do duše ostrova Réunion
  • EBOOK ZDARMA

    Pomocí fotografií a tajemných legend, poznejte spolu se mnou krásu Réunionu. Nečekejte žádné pohádky na dobrou noc, Réunion má za sebou temná období a takové jsou také jeho legendy.

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na Facebooku: